Nejdřív se musí bavit textař, pak já a pak kapela, říká Luboš Javůrek

Jako malý ještě v Ostravě chodíval se školou na výchovné koncerty vážné hudby. „To byl ještě pan Ilja Hurník a my měli připravené skobičky a už to jelo. Ale já nic takového naštěstí ještě nezažil. Když se blíží nějaká pohroma, vezmeme chlapce na pódium, ať si s námi zahraje. Taky se v publiku někdy najde muzikant, doprovodíme ho a tím si je získáme,“ prozrazuje své fígle na rušivé elementy Luboš Javůrek.

Dylan je prostě Dylan

Zároveň přiznává, že za pozornost vděčí hlavně legendám, o kterých na představeních mluví, které hrají. „Bob Dylan, Simon a Garfankel. To děti znají nebo o tom slyšely. Základ je pevný, Dylan je Dylan. Toho hrají bigbíti i folkaři.“

Luboš Javůrek ví, že u jakékoli muziky je první nápad. Je jedno, jestli je hudba pro dospělého posluchače nebo pro děti. „Já jsem zvolil zoologickou zahradu. Můj úhlavní textař Milan Jablonský udělal velmi vtipné písničky. On ví, co mi jde do huby. Na cédéčku a také v představení, se kterým v březnu začnu objíždět školky a školy, jsou písničky o zvířatech ze ZOO.“

Luboš Javůrek, hudebník|foto: Milan Kopecký

Nejdřív se musí bavit textař a pak se bavím i já

„Hudba pro dospěláky je v mém podání, z mé dílny, hodně o poezii. Aby si to člověk mohl poslechnout víckrát, aby mohl objevovat nové a nové věci. A u dětských písniček je to přesně naopak, aby se jednoduše zpívaly. Musíte si něco oposlouchat, já hodně poslouchal pana Svěráka, ten to umí. Ale ne moc, abych ho potom neopsal,“ směje se Luboš Javůrek.

Skládání musí být vždycky o legraci. „Musí tam být hudební humor. Nejdřív se tomu musí smát muzikant už při vymýšlení. Co je hudební humor? Třeba, když tam dáte fóreček, nějakou známou písničku, která posluchače ťukne. V podstatě se nejdřív musí bavit textař, pak já při skládání a pak kapela při aranžování,“ vysvětluje Luboš Javůrek.

Děti byly pytel blech, ale nakonec jsme je umravnili

Z dětského publika strach nemá. „Mám zkušenosti jak z města, tak z vesnice. Ale je úplně jedno, odkud dítě je. Internet je všude. Děti sedí u počítače jak na vesnici, tak ve městě. Na nahrávce se podílely děti z hudebního kroužku v Otnicích. To víte, to je pytel blech. Bylo těžké je umravnit, ale nakonec jsme to zvládli. Snad to tak bude i při představeních.“

Pro Luboše Javůrka je takhle malý divák opravdu novinka, skladby pouštěl dětem svých přátel, sousedů. „Pouští si to, je to dobré. Děti známých to baví, ale jak to bude před cizími dětmi, to netuším,“ usmívá se Luboš Javůrek.