Než nekvalitní didgeridoo, to raději zkuste hrát na trubku od vysavače, radí Lumír Mach

Didgeridoo je australský domorodý nástroj. „Tam rostou eukalypty a žijí tam termiti. Ti rádi vyžírají eukalyptové kmeny zevnitř. Takže staří Aboriginci, kteří na to začali hrát snad před třiceti čtyřiceti tisíci lety, sebrali na zemi kus dutého klacku a začali na něj hrát. My termity nemáme, tak si musíme pomoci jinak,“ krčí rameny Lumír Mach.

Pokud není dřevo sukovité, nebozez si poradí

Existují dva základní postupy, jak vyrobit didgeridoo. „Buď se klacek podélně rozpůlí, vydlabe se a pak se zpět slepí. Druhá možnost, kterou využívám já, je vrtání. Je dobré, pokud má dřevo nějaký střed, kterého se dá chytit nebozezem. Nebozez má špičku, ta se dokáže chytit měkkého dřeva, které je uprostřed. Ideální je černý bez, trošku střed má i javor, jasan. Když je štěstí, tak se dá vyvrtat i jiné dřevo,“ usmívá se Lumír Mach.

Ideální pro výrobu didgeridoo je rovný kus dřeva. „Ale mám doma klacky zahnuté. Před samotným vrtáním je dobré, když se dřevo trochu narovná třeba připevněním ke koze. Pokud není dřevo sukovité, nebozez si poradí. Pak používám nástroje, které jsem si postupně sám vyrobil a které používám k vrtání potřebné velikosti.“

Nástroj může posloužit jako pěkná dekorace do obýváku

Pokud by se chtěl člověk naučit hrát na didgeridoo, Lumír Mach doporučuje raději sáhnout po trubce od vysavače, než po nástroji zakoupeném v nějakém krámku s etno předměty. „Každý hráč na didgeridoo začínal na nějaké takové trubce. Nástroje vyrobené z bambusu nemusí ani žádný tón vydat. Může se stát, že ta kolínka nejsou dobře odvrtaná. Pak může takový nástroj posloužit jako pěkná dekorace do obýváku.“

Lumír Mach, výrobce hudebních nástrojů a bumerangů|foto: Milan Kopecký

A jak se kus dřeva naladí? „Nejdřív se vyrobí do finálního stavu a teprve potom se pomocí ladičky zjistí, na jakém je tónu. Pokud je určena do nějaké kapely, a je potřeba konkrétní ladění, dá se ladit směrem nahoru, že se dodlabe rezonátor, čím širší, tím vyšší tón. Taky se dá zkrátit, ale to je myslím škoda,“ vysvětluje Lumír Mach.

Všechny tóny, které z toho lezou, ladí

Lumír Mach vyrábí také koncové flétny, takzvané koncovky. „Říká se jí koncovka proto, že nemá hmatové otvory. Představte si zobcovou flétnu bez hmatových otvorů. Hraje se na to pomocí přefuků a zakrýváním spodního konce píšťalky. Základní vlnová délka zvuku je daná délkou nástroje, tím že se vzduch fouká větším tlakem, se stane, že se vlnová délka dělí na poloviny, na třetiny, na čtvrtiny a tak dál. Zvuk skáče po oktávách, terciích, řečeno hudební terminologií. Mimo jiné to znamená, že všechny tóny jsou harmonické. To znamená, že všechny tóny, které z toho lezou, ladí. V podstatě na to může hrát kdokoli.“