O tom, že dědeček zachránil stovky židovských chlapců před smrtí, se dozvěděla náhodou z internetu
Že je její dědeček Antonín Kalina zachránce tisíce židovských chlapců se Alexandra Bodamer dozvěděla náhodou. Minulý rok v listopadu chtěla v americkém San Diegu zjistit, co se o kom z rodiny píše na internetu. „Dala jsem svoje jméno a taky jména synů a nakonec jsem napsala jméno Antonín Kalina a najednou se objevil obrovský článek. Jeho fotografie - já myslela -, že to je moje matka, protože ona si se svým tatínkem byla ve stáří neuvěřitelně podobná,“ vyprávěla o náhodě v Dobrém dopoledni vnučka třebíčského zachránce.
Třebíčský rodák Antonín Kalina, nositel ocenění Spravedlivý mezi národy, v dubnu 1945 zachránil před smrtí v koncentračním táboře Buchenwald devět set chlapců převážně židovského původu a právě tohle se jeho vnučka v kalifornském San Diegu dozvěděla úplně náhodou.
Když se dozvěděl, že jsem vnučka Antonína Kaliny, dlouho plakal
„Vzbudila jsem svého syna a celou noc jsme hledali další informace. Chtěli jsme se s někým sejít, protože na konci té zprávy bylo napsáno, že žádní příbuzní neexistují. První jméno, které jsem našla, bylo Steven Moskovic, to je autor snímku Kinderblock 66, který příběh mého dědy vypráví. Na toho jsem se nemohla dostat, na telefon nereagoval. Další jméno bylo Kenneth Waltzer, profesor židovských studií na univerzitě v Michigenu, ten také na emaily nereagoval,“ vzpomíná Alexandra Bodamer na loňskou říjnovou noc.
Druhý den Stevenu Moskovicovi poslala fotografie, také neodepsal. „Ozval se až za několik hodin z New Yorku, na všem jsme se domluvili. Přiznal mi, že se ozval tak pozdě proto, že když si zprávu přečetl, moc dlouho plakal. To jsem zapomněla přátelům říct,“ usmívá se paní Bodamer.
Ani nevíš, jak dlouho jsem tě hledal
Maminka Alexandry Bodamer byla jediná, která věděla, co Antonín Kalina na konci války udělal. „Mně to neřekla. Proč? To nevím. Ale vyprávěla to mému mladšímu synovi. Že mi to neřekl on, tomu rozumím, možná si myslel, že mu moje maminka vypráví nějakou pohádku. Můj děda o tom nechtěl mluvit. Po válce byla jiná situace. Nevím, proč to neřekl pak. Možná měl, jak se říká v Americe, PTSD, posttraumatickou stresovou poruchu. Nebo byl tak skromný, že o tom nechtěl mluvit, nevím, opravdu nevím,“ krčí rameny paní Alexandra.
Co na to říkali její američtí přátelé? „Neříkali na to nic, pro ně to byla jen zajímavá zpráva. Můj starší syn mi nevěřil, musel se o tom sám přesvědčit na internetu. Pak jsme se společně snažili zkontaktovat všechny, kteří o tom něco věděli a ví. Všichni jsme si telefonovali, emailovali, všichni jsme se scházeli, nevěřili tomu, co se stalo. Steven Moskovic mi říkal: ani nevíš, jak dlouho jsem tě hledal. On byl v Třebíči, nevěděl o mě nic,“ vypráví Alexandr Bodamer.
V dědečkově pokoji to bylo cítit kouřem, to si pamatuji
Na dědu si Alexandra pamatuje. „To mi byly dva tři roky. Když mě před domem Na Úvoze posadil na jeho tatraplan, to mám dokonce fotku. Taky si pamatuju, jak mě ve své pracovně krmil. Měl hnědou pohovku koženou, křesla, knihovny plné knih, pánský pokoj. Bylo to tam cítit kouřem, to si pamatuji. Naposledy jsme se setkali, když mi bylo 16 let při příležitosti otevírání domu Bohumíra Šmerala v Třebíči. Byl hezký, pěkně jsme se spolu bavili, chytrý, sám se vzdělal, byl velice inteligentní,“ vzpomíná Alexandra Bodamer. Pak si asi čtyři roky dopisovali.
V současné době se mladší syn Alexandry Bodamer snaží příběh Antonína Kaliny dostat do amerických médií. „V Americe spousta lidí nevěří, že existovala druhá světová válka. Mnoho lidí nevěří, že byl holocaust. Můj mladší syn se stará o to, aby se něco rozjelo. Osloví místní novináře v San Diegu a chce dědův příběh přiblížit co nejvíce lidem,“ vypráví Alexandra Bodamer.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
