Organizované dovolené? Bylo potřeba mít lidi pod kontrolou i v jejich volném čase
Jé, tohle jsme měli doma, slýchávají v těchto dnech v jihlavském muzeu velmi často. Na celé léto tam jeho pracovníci naistalovali výstavu Jedeme na dovolenou aneb za hranice všedních dní nebo jenom za humna. „Tohle jsme měli doma, to si pamatuju, tyhle hlášky jsou kouzelné. Přesně evokují vztah, který člověk k předmětu má. Uvidíte obyčejnou paštiku a vybavíte si nějaký moment, kdy jste byli na horách, vzpomenete si na lidi, kteří už tady třeba nejsou a to je moment retra, který hraje velkou roli, vzbuzuje v člověku emoci,“ vyprávěla spoluautorka výstavy Ludmila Moržolová v Dobrém dopoledni.
Jaký retro kousek vyvolal vzpomínky u Ludmily Moržolové? „Plechovka od krému, protože tímhle krémem jsme se doma taky mazali, vzpomenu si, jak jsme se chodili koupat, čím nás rodiče natírali. To jsou drobnosti, to není žádná výstavní bomba.“
O lufťácích píše už Jan Neruda
Dovolená je velmi mladá, proto je výstava zasazena do 20. století. „Pokus opustit velkoměsto ve větší míře se vyskytuje v 19. století. Neruda ve svém fejetonu píše o lufťácích, o lidech, kteří odjíždějí na letní byty. Byli to lidi, kteří si to mohli dovolit. Nebylo to o nabídce, ale spíš o možnosti odjet, možnosti se vůbec někam podívat a možnosti mít volný čas,“ vysvětluje Ludmila Moržolová.
Tuto možnost nejdříve využívaly zámožné rodiny, postupem času se obliba využívání letních bytů přenesla i do středostavovských vrstev. „V období první republiky se jezdilo na letní byty, i když v průběhu roku na to museli šetřit. Až po spektrum dovolených, které známe z pozdější doby, od kempů, přes turistiku prostřednictvím auta, motorky, po chození na horách a jízdy na lodi.“
Bylo potřeba lidi hlídat a organizovat nejen v práci, ale i když tráví svůj volný čas
Pobyty na letních bytech skončily s příchodem roku 1948. „Pokus o cílenou dovolenou pro vybrané zaměstnance se objevuje už v době protektorátní, to není novinka. Ale společnost se po roce 1948 proměnila a bylo potřeba lidi hlídat a organizovat nejen v práci, ale i když tráví svůj volný čas, bylo potřeba mít lidi pod dohledem. Do toho samozřejmě vstupuje strana a vláda, hlavně přes ROH. Revoluční odborové hnutí, které fungovalo na každém závodě. Sdružovalo valnou většinou zaměstnanců tehdejšího Československa,“ připomíná Ludmila Moržolová.
ROH vlastnila spoustu rekreačních zařízení, poskytovala zaměstnancům různé typy poukazů na dovolené. „Výhoda byla, že poukaz byl levný. Byly dovolené závodní a pak existovala výběrová dovolená, která byla určena jen pro někoho a tady ta proorganizovanost byla značná, vzpomeňme na film Anděl na horách.“
Výjezdní doložka fungovala bez přestávky od února 1948 až do prosince 1989
A co zahraniční dovolené? „Bylo jednodušší cestovat do spřátelených zemí. Na západ to šlo taky, ale to bylo spojeno s celou řadou úskalí. Žádosti o devizový příslib, o výjezdní doložku. To byl papír, který byl využíván bez přestávky od února 1948 až do prosince 1989. Formulář jste museli evidovat v celé řadě dalších institucí, závodní výbor ROH, závodní výbor KSČ, taky třeba ředitel školy se musel vyjádřit, pokud jste chodil do školy,“ popisuje výjezdní doložku Ludmila Moržolová.
Právě tento formulář nebo devizový příslib, který byl na cesty do zahraničí, si návštěvníci výstavy Jedeme na dovolenou aneb za hranice všedních dní nebo jenom za humna v Muzeu Vysočiny Jihlava mohou zkusit vyplnit.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
