Pařížané svým maratonem žijí. Slyšet od nich „bravo Mišela“ bylo úžasné

„Hecla jsem se, potřebovala jsem si stanovit nějaký cíl. Od loňského dubna jsem začala běhat. První běh byl katastrofa. S kamarádem jsem běžela 5kilometrů. Bylo to hrozně pomalé, spíš jsme rychle šli. Strašně mě to začalo bavit. Za dva tři měsíce jsem pocítila, že se mi zlepšuje kondice.“

Koupila si běžecké boty, prý úplně normální. Trénovala třikrát týdně. „Běhám pocitově, nejsem žádný velký sportovec, jsem rekreační sportovec. Když můžu, ještě běžím, když nemůžu, tak popojdu.“

V roce 2012 byla v Paříži a moc se jí tam líbilo, chtěla se vrátit. „Lákalo mě vyzkoušet atmosféru maratonu právě v Paříži. Měla jsem s sebou foťák, běžela jsem s batohem. Ale fotit jsem nestihla. Vím, že jsem dvakrát běžela kolem obelisku a Eiffelovky.“

Pařížané maratonem žijí. Stojí po celé trasy. Závodníci mají na závodních číslech uvedeno své křestní jméno: „Mnohdy si ho stihnou přečíst a tleskají a volají: bravo Mišela…to bylo úžasné. Vy běžíte a jste tím hrozně nabitá.“

Krize přišla na pětatřicátém kilometru

Startovní číslo si závodníci vyzvednou tři dny před závodem. A kolem osmé hodiny začínají na start přicházet první. Michaela startovala v poslední vlně. „Ten čas si závodník vyplní při přihlašování. Člověk zadá čas, za který si myslí, že závod zkusí zaběhnout. Mě přihlásil kamarád a vyplnil tam naprosto nereálný čas 4 hodiny 15. Stihla jsem to za 5 hodin 34 minut 53 vteřin. Za mnou doběhlo ještě dva tisíce lidí,“ usmívá se Michaela Zpěváková.

„Já jsem si řekla, že doběhnu. Že to dám, že si to užiju. Krize přišla na 35. kilometru. Hrozně mě začala bolet kyčel a koleno, takže jsem musela dva kilometry jít. Člověk si říká, že je to jen 7 kilometrů. To je ale hrozně daleko, když máte krizi. Pak jsem viděla ceduli s nápisem 40. kilometr. Vůbec nevím jak, ale zase jsem se pořádně rozběhla,“ vzpomíná na průběh svého prvního maratonu Michaela Zpěváková.

Kostka cukru mě nakopne

Druhý den cítila velikou bolest ve stehnech. Po proběhnutí cílem prý prohlásila: „Už nikdy víc. Ale už dva dny po návratu na svůj facebookový profil umístila: Barcelona 2015.

Na každém pátém kilometru je občerstvovací zastávka. Michaela má dobrou zkušenost s kostkou cukru. V Paříži mají prý hezké, velké. „Během závodu jsem snědla asi pěst kostek cukru a jeden a půl pomeranče. Cukr mám vyzkoušený ze spinningu. Vím, že mě opravdu nakopne. Pro případ křečí jsem měla v batohu rozpuštěný hořčík.“

V den startu snídala Michaela Zpěváková chléb s marmeládou, kterou si sama uvařila. Na maraton jela po vlastní ose. „Vyrazili jsme s kamarády, mým ´pežútkem´, vydržel a podíval se domů. Přátelé mě podporovali, byli se mnou na startu, sešli jsme se na 30. kilometru a pak v cíli. Moje těhotná kamarádka stála v cíli a mám krásné fotky.“