Pěvecká soutěž Jakuba Pustiny od příštího roku ponese jméno operní divy Gabriely Beňačkové

Právě Jakub Pustina maestru Beňačkovou vozí na Vysočinu velmi často. Letos se poprvé přestavila v roli prezidentky 10. ročníku Mezinárodní pěvecké soutěže Jakuba Pustiny v operním zpěvu. Jak se poznali? „Já už roky jezdím jako porotkyně na soutěž do Karlových Varů. Tam jsem vyhrála, je to hrozné říct, čtvrtý ročník a letos je 54. Je to katastrofa, ale bohužel nebo bohudík, život takový je. Jakub tam byl dvakrát a jednou se stal vítězem. Pak jsme se dali dohromady, potřeboval něco poradit,“ obrací se Gabriela Beňačková na Jakuba Pustinu.

Žádný takový, tady si to dostuduj a pak si jdi, kam chceš

„Já myslím, že to tak nějak bylo. Potkali jsme se u soutěže. Pak jsme se začali potkávat častěji, hlavně při naší soutěži,“ doplňuje její slova Jakub Pustina. „Musím se pochlubit, soutěž je každoročně větší, letos se přihlásilo 300 operních pěvců ze čtyřiceti zemí světa. První kolo probíhá ve světových metropolích: Varšava, Paříž a další. Odborná porota vybere 30 nejlepších. Ti jsou už teď vítězové, jsou to opravdu špičkoví pěvci.“

Právě karlovarská soutěž odstartovala pěveckou kariéru Gabriely Beňačkové. „Všimli si mě pánové a prosili, prosili, prosili, což je úžasný pocit, abych ještě nedostudovaná nastoupila do Národního divadla, to byl pan Kočí. Byla jsem v polovině třetího ročníku na vysoké škole, můj tatínek byl advokát a říkal: žádný takový, tady si to dostuduj a pak si jdi, kam chceš,“ vzpomíná Gabriela Beňačková.

Někdy protestují, že nevyhráli oni. Ano, to všechno se děje

Vítězství takové soutěže operní pěvce hodně ovlivní a ostatní může hodně naučit. „Jeden od druhého se učí. Porovnávají se, kontrolují se. Někdy protestují, že nevyhráli oni. Ano, to všechno se děje,“ upozorňuje Gabriela Beňačková.

„Já jsem vlídnější porotce. Nejsem nemilosrdná, mně to lidsky nejde. Jsou dobří, jsou to milimetry, které rozhodují. Loni jsme všechny poslali do finále, byli hodně překvapení. Je to soutěž a nakonec musí někdo z kola ven, je to kruté. Co rozhoduje? Kultura zpěvu, kultura techniky, kultura podání skladby,“ vysvětluje Gabriela Beňačková a dodává, že soutěže jsou velmi nemilosrdné. „Když pokazíte, nemáte šanci chybu napravit.“

To je taková tečka, něco po mně pojmenovat

Letošní ročník soutěže Jakuba Pustiny byl vlastně poslední. „Od příštího roku ponese soutěž jméno maestry Gabriely Beňačkové.“ Ta se smíchem reaguje: „No jo, on se zbláznil.“ Jakub její smích přeruší vysvětlením: „Je to logické vyústění naší spolupráce. Od příštího roku celá soutěže ponese její jméno. Protože jméno Gabriela Beňačková je to největší jméno československého operního nebe, jsem pevně přesvědčen, že nemáme větší operní divu.“

„Já jsem ze začátku byla rozpačitá, nejsem hladová po takových věcech. Říkala jsem, že Jakub soutěž udělal, vymyslel. Je pravda, že jediná věc, kterou jsem nestihla, je založit něco. Měla jsem tak velkou kariéru a poslední roky jsem věnovala mamince, a nezůstalo by po mě nic, teď už bych si netroufla. Já jsem do toho nechtěla jít a teď jsem vděčná a šťastná, že to mohu udělat. Jsem ráda, že soutěži mohu dát své jméno. To je taková tečka, něco po mně pojmenovat,“ usmívá se maestra Gabriela Beňačková.