Popálky nabízejí pomoc a většina z nich nese vlastní zkušenost, říká jedna z nich Jana Lacinová

6. leden 2017

S popálenými pacienty mluví, mají na ně čas, přinesou s sebou vlastní zkušenost. Říkají si Popálky. „Předáváme informace o tom, co je po úraze popálením čeká. Moje kolegyně říká, že to je stejné, jako když domů přijdete z porodnice: tak, a co bude dál, říkáte si,“ popisovala jednu z činností neziskové organizace Popálky její zakladatelka a ředitelka Jana Lacinová ze Žďáru nad Sázavou.

Je to nová situace, ve které si lidé nevědí rady. „Přesně v tuhle chvíli nastupují Popálky a říkají, co dál. Velmi často komunikujeme s rodiči nebo blízkými pacienta. Potřebují vědět, co je čeká, když přijdou domů. Nejhorší jsou první dva roky, kdy jizva zraje, kdy se tělo mění. Popálené tělo vypadá nějak, když se vrátíte z nemocnice, paradoxně mnohdy lépe, než za půl roku. Ty první dva roky jsou nejdůležitější,“ upozorňuje Jana Lacinová.

Kompresní oblek musí popálený nosit dvacet tři hodin denně

Pokud pacient první dva roky zanedbá, následná léčba nemá takový efekt. Nejvíc starostí mají logicky rodiče. „Třikrát denně mazat, když je to velká plocha, nebo transplantáty, tak i pětkrát denně. Když dítě ráno vstane, musíte ho kompletně promastit, potom ho musíte obléci do kompresního obleku tlakového. Ty se nosí proto, aby jizva nerostla,“ popisuje péči o popáleného Jana Lacinová.

Kompresní obleky se šijí na míru, popálený člověk by je měl mít na sobě dvacet tři hodin denně. Další a velmi nepříjemnou součástí poúrazové péče je cvičení. „My, co máme popáleniny na větší části těla, víme, že nejbolestivější je to v oblastech kloubů, je to velmi nepříjemná a opravdu bolestivá záležitost. A cvičit by se mělo minimálně třikrát denně,“ ve zkratce popisuje rehabilitaci popáleného člověka Jana Lacinová, která si tímto procesem sama před tři a dvaceti lety prošla. V roce 1994 vylezla na železniční vagon, dostala se do elektrického oblouku, kde bylo 25 000 voltů. Tehdy utrpěla popáleniny na 60% těla.

Když víme, že je to nutné, sedneme do auta a jedeme za pacientem domů

Popálky.cz nabízejí několik služeb. Dochází za pacienty do nemocnice, také provozují poradenské centrum. „Naše služby nabízíme lidem z celé republiky. Víme, že mnoho lidí nemůže přijet, teď jsme komunikovali s jednou paní z Liberce. Řešíme spoustu věcí po telefonu. Když víme, že je to nutné, sedneme do auta a jedeme za pacientem domů,“ vypočítává služby neziskovky její zakladatelka Jana Lacinová.

Nedávno zprovoznili i online poradnu. „Popaleniny.cz, tam se na nás mohou pacienti obracet. Další věc, která opravdu funguje, to jsou pobyty. Ty mají velký efekt jak u dětí, tak u rodičů. Na pobytu mají možnost podělit se o zkušenosti, ať už o to, jaký krém používali, co se jim osvědčilo, jaké rekonstrukce je čekají. To jsou praktické informace a zároveň to je pomoc psychologická,“ popisuje Jana Lacinová.

Model kuchyně ukáže rodičům, jak ji vnímají jejich děti

Na každý takový pobyt Popálky připravují i pracovní setkání. „Jsou to pocity viny, s čím se rodiče potýkají, trénujeme komunikační dovednosti, jak umět reagovat na okolí, když jim někdo řekne: fuj, co to tam má a to jsi tomu nemohla zabránit? S tím se rodiče setkávají. Bolí to a je dobré umět na to reagovat.“

Popálky také spolupracují s dobrovolnými hasiči Kraje Vysočina a Královehradeckého kraje. „Prodávali speciální náplasti na popáleniny. Pomohli nám jejich prodejem získat přes tři sta tisíc korun,“ děkuje Jana Lacinová. „A úplná novinka, tu nám včera přivezli, to je náš preventivní stan. Je v něm obrovská kuchyň, pracovní deska je ve výšce dva metry, je na ní hrnec, taky šňůra od rychlovarné konvice, aby si rodiče uvědomili, jak jejich děti vnímají kuchyň. A taky na vás ze vzdálenosti metr a půl blikne stroboskop, to je varování právě před vagóny. S tímhle stanem bychom rádi jezdili třeba právě na akce dobrovolných hasičů,“ vypráví Jana Lacinová, ředitelka a zakladatelka obecně prospěšné společnosti Popálky.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.