Při flamencu musíte rozumět hudbě, zpěvu a svému tanečnímu repertoáru, říká Pavla Šilhavá
Pavla Šilhavá se flamenco učila v nejprestižnější škole ve Španělsku. „Jela jsem na jisto, od své pražské španělské lektorky jsem věděla, že to je Amor de Dios v Madridu. Hned od začátku jsem tam šest, sedm hodin denně mlátila do podlahy, úplně zblázněná do flamenca,“ vyprávěla tanečnice flamenca z Jihlavy v Dobrém dopoledni.
Když Pavla Šilhavá studovala střední školu v Českých Budějovicích, hledala nějakou formu pohybu, která by k ní šla a která by se hodila k jejímu charakteru. „Viděla jsem Saurovy filmy a nadchlo mě to. Našla jsem baletku Světlanu Mládkovou, která tenkrát vyučovala flamenco. Naučila jsem se základní držení těla, techniky a pak jsem šla do Prahy a začala brát lekce u Virginie Delgado a pak jsem se rozhodla, že pojedu do Španělska a zůstanu tam několik let.“
Flamenco je absolutní svoboda
Flamenco není choreografie. „Ve flamencu musíte rozumět hudbě, zpěvu, a vlastnímu tanečnímu repertoáru a pak z toho skládáte ten tanec. Má nějakou strukturu, ale skoro nikdy se nezkouší do detailu, pokud to není prestižní divadelní představení, to ani nejde. Pak vás strhnou emoce a všichni improvizují. Kytarista, zpěvák, tanečnice improvizují a vzájemně komunikují a tím vzniká tanec, což je na tom to krásné.“
Flamenco je podle Pavly Šilhavé absolutní svoboda ve výrazu, v emocích. „Musíte rozumět a vnímat všechny na jevišti. Respekt. Těch tanců je moc, které vyjadřují radost, pak jsou tance o smrti, taky jsou laškovné tance, které se tančí spíše na večírcích. Dá se tam najít spousta věcí,“ usmívá se tanečnice flamenca.
Je to jen na vás, jestli se budete potit a potit a potit
Flamenco ve Španělsku nemá oficiální systém vzdělávání. „Vždy to bylo předávání od generace na generaci. Teprve teď se o nějaký systém výuky snaží. Vyberete si toho, kdo se vám líbí, u koho budete brát hodiny, zaplatíte si a pak je to jen na vás, jestli se budete potit a potit a potit ,“ vysvětluje Pavla Šilhavá.
„Jsou hodiny, kdy se pracuje jenom s rytmem, ten musíte dostat do krve, abyste na něj při tanci nemysleli. Pak jsou hodiny, kdy pracujete na technice nohou, dupů, na technice rukou, na vějíři, na velkém šátku, na technice kastanět, otoček. Pak hodiny, kde se učíte ty klasické struktury tance,“ vzpomíná na náročné flamencové lekce ve Španělsku Pavla Šilhavá.
Když mi zpíval španělský zpěvák a hrál španělský kytarista, fungovalo to! Byl to skvělý pocit
Pavla Šilhlavá strávila ve Španělsku čtyři roky. Odjela do Madridu, neuměla španělsky, bydlení sháněla se slovníkem v ruce. „Neměnila bych, bylo to krásné období, ale delší dobu takhle intenzivně žít bych asi nezvládla,“ vysvětluje důvody k návratu do Česka mladá tanečnice flamenca.
A kdy byla přesvědčená, že ve Španělsku může s flamencem vystoupit? „Když se to stalo. Já jsem o sobě dost pochybovala, jestli už jsem na to připravená. Když jsem byla na tom pódiu a zpíval mi španělský zpěvák, hrál mi španělský kytarista a ono to fungovalo, tak jsem si to užila. Říkala jsem si, že jsem se něco naučila, i když to v tom zrcadle na sobě nevidím,“ vzpomíná své první větší představení ve Španělsku Pavla Šilhavá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
