Při motorovém paraglidingu je to jako doma na gauči, říká mistr republiky Milan Klement
Na kochání je při motorovém paraglidingu čas vždycky. „Hlavně teď na podzim, brzo ráno, když se dělají mlhy, to je něco neskutečného. Omrzlá tráva, část krajiny schovaná v mlhách, vy jste na úplně modrém nebi, kde je navíc tepleji než dole, to je neskutečný úlet,“ vyprávěl v Dobrém dopoledni mistr České republiky v motorovém paraglidingu a český reprezentant Milan Klement z Přibyslavi.
Ve zkratce by se prý motorový paragliding dal popsat tak, že máte na zadku vrtuli a letíte. „Máte klasický padák, který se používá na volné létání, na zádech máte motorovou krosnu. Nejslabší motory pro lehčí piloty mají 16 kilogramů až po ty hodně výkonné, které váží až 50 kilogramů, to jsou závodní stroje. Tuhle váhu pocítíte, než ji dopravíte na start a než odstartujete, pak za letu sedíte v pohodlné sedačce, je to jako doma na gauči,“ směje se český reprezentant v motorovém paraglidingu z Přibyslavi.
V případě poruchy nemůžete zastavit u krajnice, tady musíte vždy přistát
Motor vyžaduje servis jako každý motocykl, k němu motorový paraglidisté své krosny nejčastěji přirovnávají. „Tady není možné v případě poruchy zastavit někde u krajnice jako u motorky, tady se musí vždycky přistát. Dolů to jde vždycky samo. Základem je větší výška nad terénem, aby mohl člověk doklouzat. Ostatně přistáváte vždycky bez motoru. V určité výšce vypnete motor a pak už kloužete jako při volném létání.“
Povolené výšky jsou 150 m nad volným terénem a 300 metrů nad zastavěnou plochou. „Jedině, když na letišti trénujete, létá nízko. To se lítá nohama na zemi. Pokud přistáváte dobře, tak netrpíte. Uděláte pět kroků, když zakopnete a chytáte zajíce klasicky,“ směje se Milan Klement.
Když je vítr v zádech, můžete letěti i 150 kilometrů v hodině
Motorový paragliding nabízí neuvěřitelnou škálu disciplín, nejvíc ze všech sportů, které se provozují ve vzduchu. Mezi Milanovy oblíbené patří slalom. Ten se dá přirovnat k tomu, který se létá v letadlech. „Létá se mezi nafukovacími pylony, hodnotí se čas. S padáky to létáme na menším čtverci než letadla, ale zatáčky, které my provádíme, jsou stejné, jako mají letadla. Máme opravdu hodně výkonné motory, padák se dokáže dostat do takových letových pozic, že je někdy pod vámi, místo aby byl nad vámi. Musíte mít špičkovou techniku, se kterou se musíte perfektně sžít.“
Špičkové závodní padáky mohou létat asi 90 km/h. „Je to maximální rychlost, která se dá dosáhnout v bezvětří. Pokud vám fouká do zad, ta rychlost při přeletu může být i 150 km/h. Já létám přes sto běžně. Důležité jsou pořádné boty, pohorky nebo letecké, to je kvůli startu a přistání, aby vám ochránily kotník. Kombinéza, rukavice, brýle a letecká helma,“ víc toho podle Milana Klementa ve vzduchu paraglidisté nepotřebují.
Pilot musí mít podle českého reprezentanta ve vzduchu minimálně respekt. „Pár krizových situací už jsem zažil, ale těmi se tady nebudu chlubit. Vždycky je to chyba člověka. Ať už je to neodhadnutí počasí, neodhadnutí správné výšky, špatné seřízení stroje. Technika mě zradila hodněkrát. Třeba při závodech, kdy létáme slalomy, ale tam jsou to velké rychlosti, a pokud člověk zavčas zareaguje, tak kinetická energie člověka s motorem i padáku je tak obrovská, že i při vysazení motoru a srovnání padáku do horizontu vystoupáte třicet metrů do výšky, takže máte čas přistát,“ upozorňuje Milan Klement, který trénuje v Aeroklubu v Přibyslavi.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
