Rebel hearts už nejsou jen hokejoví fanoušci. V Brodě se fandí i stolnímu tenisu. A prý velmi dobře!

Celé klání trvalo téměř čtyři hodiny. Co dělají hráči, kteří dění na palubovce z lavičky nemohou ovlivnit? Petr Korbel tvrdí, že to je horší, než u stolu. Hráči skáčou z lavičky, fandí si navzájem. Rozhodně je neuvidíte s telefony v rukou, jak dávají příspěvky třeba na Facebook. „My jsme si to interně zakázali. Není nic příjemného, když se od stolu podíváte, chcete oční kontakt.“

Při zápase vám někdy vstávají na hlavě vlasy hrůzou

Domácí zápas Ligy mistrů Petr Korbel nehrál, ale podle něj je to stejné jako mučení. „Nejhorší je, když hráč neplní domluvenou taktiku, to vám vstávají na hlavě vlasy hrůzou. Trenér sice může křičet, ale musí se hlídat, nesmí dávat rady, nesmí vykřikovat: dej to tam, nebo dej krátký servis. Rozhodčí tohle všechno sleduje, a trenér může dostat žlutou kartu. Dokonce už se stalo, že dostal červenou a byl vyloučen jako ve fotbale a musel si jít sednout do hlediště,“ vysvětluje Petr Korbel.

Havlíčkův Brod je hokejové město, to ví každý. „Já musím smeknout před Mírou Jinkem, který je šéf klubu. Nějakým způsobem se mu podařilo přetáhnout fanoušky, kteří chodí na hokej, takzvané Rebel Hearts a oni začínají na ten pinec chodit. Ze začátku nevěděli, jak by se mělo fandit, ale naučili se to. Při servisu by mělo být ticho. Mezi míčky fandí, buben, pokřiky, skandování, ale když vidí, že se chystá hráč na servis, tak ztichnou. Naučili se fandit rychle,“ vysekne poklonu havlíčkobrodským fanouškům Petr Korbel.

Atmosféru jako je v Brodě nikde jinde nezažil

Hrál v Japonsku, v Německu, Francii, Belgii, ale nikde Petr Korbel nezažil takovou atmosféru jako v Brodě. „I když jsme měli fankluby, takovou atmosféru jsem nikde nezažil.“

Hráči Sten marketing HB Ostrov jsou doma v kulturním domě Ostrov. „Když se udělá kurt, naveze stůl, tak to prostředí vypadá důstojně. A co máme za recenze od evropských týmů, co už u nás hráli, tak všichni to kvitovali pozitivně. Rádi se sem vrací,“ myslí si Petr Korbel.

Vymění raketu za koště, když je potřeba

I bývalý hráč první světové dvacítky musí při přestavbě kulturního domu na sportoviště přiložit ruku k dílu. „V sobotu po Podzimním knižním veletrhu jsem musel vzít do ruky koště a zametal jsem drobný prach na našem speciálním povrchu. Ten prach musí být pryč,“ usmívá se čtyřiačtyřicetiletý Petr Korbel.

I přes svůj věk je platným členem týmu. „Jsou dny, kdy se člověku vstává hůř, ale nakonec do haly jdu a jdu trénovat, to je rozcvička důkladnější. Pak jsou dny, kdy se těším a jdu si zahrát pro radost. Radost je pro mě nejdůležitější, bez té by to nebylo pravé ořechové,“ uzavírá Petr Korbel.