Sloužící na zámku v Náměšti nad Oslavou museli s hrabětem Haugwitzem muzicírovat

Společně se správcem zámeckého depozitáře Lukášem Gregorem přijeli do Dobrého dopoledne představit dvě nové publikace. Pod knihou Apartmány na zámku v Náměšti nad Oslavou je spoluautorsky podepsán právě Lukáš Gregor a titul Hudba na zámku v Náměšti nad Oslavou nemohl napsat nikdo jiný, než kastelán, varhaník a cembalista v jedné osobě Marek Buš.

Žádné kopie, žádné muzejní zápůjčky, v apartmánech je vše originální

Kniha o apartmánech vznikla díky tomu hostinskému. „Byli tam ubytováváni vždy V.I.P. hosté, jak bychom dnes řekli, ten jsme v loňském roce otevřeli pro veřejnost zatím jako instalovaný depozitář, ale určitě se časem otevře jako stabilní trasa. Je poměrně unikátní, protože je tam spousta dochovaných věcí. Ať jsou to textilie, ať jsou to předměty, které se běžně používaly. My jsme tam nedávali žádné kopie, žádné muzejní zápůjčky. Vše, co tam je, je originální, co ti hosté používali. Ať to byl španělský král nebo následník rakouského trůnu,“ nadšeně vyprávěl Lukáš Gregor.

Součástí knihy je také apartmán hraběte Haugwitze, ve kterém si den před jeho slavnostním otevřením zapálil samotný kastelán Marek Buš. „Když skončily všechny poslední práce, tak v kuřáckém salonu, kterému říkáme klubový salon, jsem si sedl a zapálil si doutník a kochal jsem se tím, že to je vše hotové a těšil jsem se, že ten tabákový dým přetluče pach z těch nově zrestaurovaných parket a až hosté přijdou, takže to tam bude opravdu jako v kuřáckém salonu. Nicméně ta podlaha zvítězila,“ přiznává po čtyřech letech kastelán náměšťského zámku.

Šťastně jsme vykřikovali: to je ta židle, to je ta postel

Podle Lukáše Gregora z apartmánů čiší starý, dobrý, zašlý časy. „S kolegyní Lucií Bláhovou z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích jsme nashromáždili spoustu materiálu, projeli jsme archivy v celé republice. Hledali jsme fotografie, písemné dokumenty, inventáře. Co se dochovalo, to se do apartmánů dalo. Když jsme našli v archivu fotografii nějakého kousku, šťastně jsme vykřikovali: to je ta židle, to je ta postel. Práce to byla opravdu radostná, když jsme objevovali, kde věci původně stály a k čemu sloužily, byla to radost.“

Haugwitz prý propouštěl sloužící, kteří neuměli na nic hrát

Kniha Hudba na zámku v Náměšti nad Oslavou je srdcovou záležitostí Marka Buše. „Heinrich Wilhelm Haugwitz byl amatérský muzikant s velkým přehledem, s velkými hudebními znalostmi. V roce 1794 převzal správu panství a hned na zámku začal uskutečňovat svou vizi Náměště jako hudebního sídla. Znal se osobně s Antoniem Salierim, s Christophem Willibaldem Gluckem, miloval hudbu tehdy již zesnulého Georga Friedricha Händela. Jeho velké věci začal na zámku hrát se svoji kapelou, která byla ohromná na šlechtické poměry,“ vypráví Marek Buš.

Haugwitz kolem sebe shromáždil lidi, kteří se hudbě věnovali amatérsky a to i z řad sloužících. „Prý byli propuštěni sloužící, kteří neuměli na nic hrát a místo nich nastoupili jiní. To je ale věc, která dnes není prokazatelná. Využíval různé kantory, na konkrétní projekty povolával lidi z větší dálky a už si je pak na zámku nechal,“ líčí Marek Buš.

Salieri komponoval pro Haugwitze

Marek Buš upozorňuje, že Antonio Saliery věnovat Haugwitzovi skladbu Piccolo requiem. „K narozeninám hraběte sepsal Salieri Gratulační kantátu a komtese Hagwitzové pak věnoval své Scherzi armonici vocali.“