Sprejerství je sebe vyjadřování, je to forma ovlivňování podoby veřejného prostoru

16. únor 2018

O graffiti se začal Jakub Menšík zajímat v devadesátých letech. „V časopise Pop Life vycházely články o graffiti z různých států. Z Ameriky, z Německa, ale byly tam i z Prahy a to mě zaujalo. To mě přitáhlo, začal jsem se o to víc zajímat. Pak se začaly graffiti objevovat i v Jihlavě. Mí pozdější kamarádi dělali plochu na manažerské akademii a pak na zimním stadionu, to se mi líbilo. Začali jsme to se spolužáky zkoušet, už je to dva a dvacet let,“ vzpomínal na své sprejerské začátky Jakub Menšík.

Až počasí dovolí, pustí se do sto třiceti metrů čtverečních velké plochy v jihlavské Bezručově ulici. Legálně. Jihlavská radnice totiž loni vypsala výzvu na umělecké zpracování této velké zdi. Na radnici dorazily čtyři návrhy, ze kterých komise vybrala ten od Jakuba Menšíka. „Mě to překvapilo, že mě vybrali, čekal jsem, že vyberou něco klasického. Návrh nějakého designerského studia, nebo grafickou školu,“ krčí rameny jihlavský sprejer.

Takhle velkou plochu Jakub Menšík ještě nikdy nemaloval. „Ale dohromady to jde vždycky lépe, já si pozvu kamarády. Už jsem oslovoval lidi, kteří to umí. Tak to určitě zvládneme. Pustíme se do toho, až bude pěkné počasí, aby to bylo příjemné.“

Hlavní motiv je, že Jihlava je město, které spojuje

Proč komise vybrala právě jeho nápad? „Já myslím, že je zaujala hlavně ta myšlenka. Vycházel jsem z podoby té zdi. Hlavní motiv je, že Jihlava je město, které spojuje. Že jsme uprostřed všeho, mezi východem, západem, mezi Čechy a Moravou, mezi Prahou a Brnem, mezi východním myšlením a západním myšlením. Dá se říct, že jsme uprostřed světa. Ne, to už je nadsázka,“ směje se Jakub Menšík.

Inspirovala ho také podoba plochy. „Musím poděkovat mé přítelkyni Janě, která mi opatřila dokonalou a přesnou kopii té stěny. Spolu jsme nad tím přemýšleli. Tehdy mě napadlo využít šílený tvar zdi. Ta plocha je členitá, vystupuje z ní taková konstrukce. Napadlo mě, že by to mohl být most, když tam jsou pilíře. Tím to začalo, když tam bude most, ten spojuje, po mostě jezdí vlak, ten jezdí tam a zpátky a takhle se to postupně nabalovalo,“ vysvětluje Jakub Menšík.

Mně se to moc líbilo, mělo to nádech dobrodružství, tajemna

Když s graffiti začínal, žádné legální stěny nebyly, nikdo o sprejerství nic nevěděl. „To byla klasika, zkoušeli jsme to pod mosty, staré zdi, opuštěné budovy. Mně se to moc líbilo, mělo to nádech dobrodružství, tajemna, ze začátku jsme nevěděli, co co znamená, kdo to dělá, proč to dělá, co znamenají písmenka, ty zkratky. To byla taková šifra, kterou mě bavilo rozplétat. Nakonec mě to bavilo tak moc, že to dělám dodnes,“ usmívá se Jakub Menšík.

„Pro mě je sprejerství sebe vyjadřování, je to forma ovlivňování podoby veřejného prostoru. Když chodím po ulici, všechno je tak nějak určené podle pravidel, parametrů. Samotný človíček nemá moc šancí, jak ovlivnit vzhled města. Mně se líbí ta svoboda, ještě když to bylo nelegální, líbilo se mi, že si někdo troufnul svobodně projevit sám sebe ve veřejném prostoru. Baví mě to, že občan města může mít vliv na to, jak to v ulicích vypadá. Záleží na vkusu a citu, jakým způsobem to projeví,“ uvažuje Jakub Menšík.

Dostal jsem za uši, měl jsem podmínku, dostal jsem nějaké veřejně prospěšné práce

Jakub Menšík přiznal, že na začátku své sprejerské kariéry porušoval zákon. „Začalo to vlakem, to je meta u graffiti, to už je něco. Došlo ke klasické honičce s policisty, tehdy mě chytli. Dostal jsem za uši, měl jsem podmínku, dostal jsem veřejně prospěšné práce. Pro nás v takových chvílích vzniká síto. Kdo pokračuje dál i přesto, že byl chycenej. To značí, že to má v krvi a že ho to baví a že z něho něco bude.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio