Středověké lázně poskytovaly služby typu wellness
Před plovárnami, tak jak je známe dnes, nelze vynechat lázně a lazebníky. Nejslavnější jihlavské lázně provozovala Zuzana Spiesserová v 16.století. „Lázně nebylo možné odříznout od středověkého i pozdějšího způsobu života, představte si město, okolo kterého vedou hradby a později hradební příkopy, kde končí veškeré odpadky města. Sběrné kanály, které odvádějí odpad po povrchu městských ulic. Lázně se staly centrem hygieny, ale taky společenským místem,“ vyprávěla Silvie Čermáková z jihlavského Muzea Vysočiny v Dobrém dopoledni.
Takové středověké lázně poskytovaly služby typu wellness. Tento středověký způsob péče o hygienu přetrval pouze do období baroka. „Místo pravidelných lázní jste si tehdy pořídili paruky, parfémy a taková škrabátka proti vším. Když jste zůstali zpátečníkem, s největší pravděpodobností jste zůstali čistí,“ usmívá se autorka jihlavské výstavy Zašlá sláva jihlavských plováren Silvie Čermáková z Muzea Vysočina Jihlava.
Reformy Josefa II. pamatovaly na osobní hygienu
V Jihlavě, ale i jinde, se začaly po třicetileté válce měnit poměry s příchodem osvícenství. Josef II. a jeho reformy zahrnovaly důraz na hygienu a důraz na školství a vzdělávání. „Děti byly ve škole v rámci osnov učeny základní osobní hygieně. V 19. století došlo také k rapidní změně obyvatelstva, do měst se stěhuje obrovské množství lidí z nižších společenských vrstev, protože se z nich stávají dělníci,“ přibližuje dobu před vznikem plováren Silvie Čermáková.
V dělnických osadách byla hygiena poměrně závažný problém. První jihlavské lázně moderního typu pochází z roku 1812. Stály pod kostelem svatého Jana Křtitele. „Lázně, které přetrvaly až do poloviny devatenáctého století, se jmenovaly Klotilda. Od těchto lázní je jenom krok k tomu, aby se začalo s okrašlováním měst. Parky, veřejná místa. A také v této souvislosti vznikla první jihlavská plovárna,“ vypráví Silvie Čermáková.
V roce 1854 bylo na prvním jihlavském koupališti skvělé zázemí. Pamatovalo se i na neplavce
První jihlavská plovárna byla ta, kde se říká Na staré plovárně. Založil ji v roce 1844 plukovník Johan Franc Kempen. „Byl to veliký rybník, kde stával už od středověku mlýn, bývala tam pak Klavírka. To koupaliště sloužilo vojsku a k výcviku armády. Tehdy byl ten rybník dvojnásobný. Civilní obyvatelstvo se tam mohlo jít koupat okolo roku 1854. Přešla do majetku města. Byly přidávány další dřevěné přístavby. Byl tam telefon, sprchy, občerstvení, půjčovna lodiček, škola plavání, byl tam bazén pro neplavce a pro děti,“ popisuje zázemí prvního jihlavského koupaliště Silvie Čermáková.
Tehdejší oblečení určené ke koupání připomínalo oděv, který bychom dnes vzali za chladnějšího podzimního počasí. „Nesměly chybět punčochy, vysoko vyvázané boty, nesmělo to být průhledné, bylo z látek v několika vrstvách, pokrývky hlavy a slunečníky. Představte si to koupat, to nebylo ještě nic, co by člověk dělal dlouhodobě a s nadšením,“ usmívá se Silvie Čermáková.
Ve 40. letech se objevily dvojdílné plavky
Doba se měnila rychle, a k první revoluci v oblékání na koupaliště došlo v roce 1907. Tehdejší rakouská plavkyně předvedla něco, co vypadalo jako dres. „Plavky se stále více zmenšovaly. Ve 30. letech už měly plavky odhalená léta. Ve 40. letech už se objevily dvojdílné plavky,“ zve na výstavu o jihlavských plovárnách její autorka Silvie Čermáková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
