Tady Karel Gott. Petře, nechceš mi napsat písničku?

Když bylo Petrovi pět let, dostal od tatínkova bubeníka paličky, které měly umělohmotné konce. „Ty se mi moc líbily, vůbec jsem nevěděl k čemu to je. Pamatuju si, že jsem poslouchal kazetu kapely KISS Rock ´N´Roll Over z roku 1976, kterou má doma. U toho jsem zkoušel napodobovat bubeníka, který tam hraje,“ směje se Petr Bende.

Kissáci byli boží

Dokonce prý měl období, kdy jeho dětský pokoj zdobily plakáty a fotografie téhle kapely. „Táta mi ze zahraničí vozil plakáty. Od mámy jsem si půjčil tužku na obočí a zkoušel si namalovat hvězdu Paula Stanleyho, ale je pravda, že se mi to nepovedlo. Kissáci byli boží.“

Bicí pomáhaly ventilovat Petrovo nadměrné množství energie, cvičil pilně, pravidelně. „Bydleli jsme v rodinném domku, ale řadovém a v pokoji, ve kterém jsem hrál, sousedil s pokojem Evičky Matouškové, která hrála na klavír. A já jí do těch Bachů a Čajkovských mydlil ty kissácké rytmy. Pak jsem jí poslouchal a moc se mi klavír zalíbil, proto jsem se potom do Velké Bíteše na lidovou školu umění přihlásil právě do klavíru.“

Obědvám, zvoní telefon a ozve se: tady Karel Gott, napíšeš mi písničku?

S Karlem Gottem se Petr Bende vídal, v roce 2005 mu mistr předával dokonce první vážnější ocenění - Skokan roku v Českém slavíkovi. „Po mnoha letech mi zvoní telefon. Ahoj, Petře, tady je Karel Gott, nejdřív jsem myslel, že mi volá někdo z rádia. Pak mi Karel vysvětlil, že by chtěl ode mne písničku. Všem autorům dal volnou ruku: napište mi to, co si myslíte, že by Karel Gott měl v této době zpívat. To se mi strašně líbilo, to skladateli přináší velkou škálu možností.“

Petr Bende skládá u klavíru nebo s kytarou. „Já jsem v podstatě jen zapisovatel, ta melodie, která mi proudí v hlavě s myšlenkou na Karla Gotta, tu jen zapíšu. Napsal jsem tři věci, dvě pomalé a jednu rychlejší. Vybral si tu nejvíc bigbeatovou. Pak jsme rok a tři čtvrtě pracovali na textu. Vzniklo jich sedm, až poslední od Tomáše Rorečka schválil a tu jsme s mojí kapelou jeli natočit,“ vzpomíná na spolupráci s Karlem Gottem mladý muzikant.

CD zpěváka Petra Bende|foto: Milan Kopecký

Byl jsem mezi obchoďáky za exota

Jako vyučený truhlář a absolvent nástavby stavební průmyslovky se Petr Bende nikdy neživil. „Dělal jsem obchoďáka pro jižní Moravu. Nejdřív stavební materiály a potom potravinářství. Zaváděl jsem na trh nové výrobky, hrozně mě to bavilo. Měl jsem v té době dlouhý cop, vlasy do půl zad, zásadně jsem nenosil oblek, dokonce jsem to pak měl ve smlouvě, že odmítám nosit oblek. Byl jsem mezi obchoďáky za exoty. Rád na to vzpomínám, na setkávání s lidmi, na jejich příběhy. Bylo to inspirativní.“

Letošní rok Petr Bende pokřtil dvě CD a dvě DVD, obě ve švýcarském Curychu zhruba před měsícem. „Tahle akce navázala na úspěšnou loňskou, kdy jsem vánoční turné zahajoval v pařížské Invalidovně. Za podiem, které jsme tam vystavěli, ležel Napoleon. Měl jsem obrovskou trému, kterou normálně nemívám. V první řadě seděl francouzský ministr financí, generál pařížské Invalidovny. Bylo tam 670 platících lidí. Dopadlo to nádherně. Do Švýcarska jsme jeli na doporučení české ambasády v Paříži,“ vysvětluje důvod křtu desek ve Švýcarsku Petr Bende.