Teplo televizního studia nenahradí atmosféru na zimních stadionech, říká televizní hokejový expert

I když některé stadiony mezi oblíbené štace rozhodně nepatří. „Z těch ledniček zůstává ještě Zlín, Olomouc a v Jihlavě je hrozná kosa. Když máte tričko, košili, sako, je vám po těch dvou, třech hodinách zima a někdy to odnesu nějakou rýmičkou. Zázemí pro diváky na stadionech se zlepšilo, je to luxus. Na hokej můžete vzít manželku, děti.“

V play-off jde o všechno, ví to hráči a ví to i diváci

Nejlepší, co v hokejové sezóně může podle Pospíšila nastat, je play-off. „Já to měl rád už jako hráč. Tam se ukáže, kdo má co v sobě, kdo neumí prohrávat, kdo se umí rvát, kdo umí jít přes bolest, přes únavu. Z hráčů leze to nejlepší, co v nich sportovně je. Vnímají to i diváci, i atmosféra se liší. Diváci vědí, že jde o všechno, není cesty zpět. Play-off je vymyšlený fantasticky, jenom škoda, že se to nehrálo odjakživa.“

David Pospíšil už dávno není fanoušek konkrétního týmu. „Mám odstup, já už se dívám na hokej, nedívám se na týmy. Dívám se na to, co se na ledě odehrává. Samozřejmě, někdy se můj názor může lišit od názoru diváků, či fanoušků. Mluvím za sebe. Kolikrát jsem ve sporu, ale to je běžné. Netvrdím, že mám pravdu, já jen prezentuji svůj názor.“

Mluvím o tom, co se odehrává, co se děje na ledě, co se stalo

Jak vypadá příprava hokejového experta České televize? „Pro mě to tak složité není, já jsem spolukomentátor. Těžiště mé práce je v tom, že mluvím o tom, co se odehrává, co se děje na ledě, co se stalo. Příprava okolo, to je věc hlavního komentátora. Jinými slovy, mně stačí sledovat výsledky, kdo dává góly, komu se daří, kdo je zraněný, abych měl všeobecný přehled. Konkrétní věci vědět nemusím,“ vysvětluje David Pospíšil.

Užívá si David Pospíšil sportovní svátky, jako jsou olympiády a mistrovství světa? „Není to ani trest ani odměna, je to práce. Člověk tam jede a víceméně to stráví na zimních stadionech, je sledovaný český tým, účastníte se tréninků, každý den jeden, dva, tři zápasy, takže to je od nevidím do nevidím. Letos v Pchjongčchangu to bylo kvůli menším vysílacím právům České televize volnější, nebylo toho tolik. Ve Vancouveru a v Soči jsme byli na zimních stadionech od dvanácti hodin do půlnoci, ale zase to rychle uteče,“ porovnává své tři olympiády v roli hokejového experta David Pospíšil.

Kolik mistrovství světa jsem komentoval? To by přesně věděl Robert Záruba

A co mistrovství světa? „Ta jezdím od roku 2005, takže teď Dánsko budě nějaké třinácté, čtrnácté mistrovství. To bych se musel zeptat nejspíš Roberta Záruby, ten to bude vědět. Mimochodem, nebýt Roberta Záruby, tak televizní hokej není tam, kde je. On je pinktlich, tráví s hokejem dny a noci. Ráno v pět mi přijde scénář na další den, nechápu, jak to dělá. Teď v play-off už vůbec ne. Je pravda, že někdy mezi třetinami dá svou pětiminutovku, kdy položí hlavu na stůl a musí si odpočinout,“ obdivuje svého kolegu David Pospíšil.

V Dobrém dopoledni byla řeč také o hokejových zraněních. „Já měl vlastně docela štěstí, zlobilo mě jenom pravé koleno, byly to zpřetrhané přední vazy. Tu nohu jsem měl operovanou čtrnáctkrát, vždycky po sezóně jsem chodil na garanční opravu. To bylo nejvážnější zranění, jinak nic. To, že mám na obličeji asi 160 stehů, že nemám 14 zubů, to, že mám zlomený nos a prsty, to jsou zranění, se kterými se dá hrát,“ krčí rameny David Pospíšil.