Tomáš Havel z Pelhřimova cestuje, aby fotil. Jeho snímky na instagramu sleduje přes sto tisíc lidí

19. únor 2018

Tomáš Havel je víc fotograf než cestovatel. Cestuje, aby fotil. Své fotografie pak vystaví na svém instagramovém účtu, který sleduje sto jedna tisíc lidí z celého světa. „Pokud to jsou pracovní cesty, vládne fotka, ale poslední dobou se snažím víc si užívat volno a cestování víc jako turista. Foťák s sebou nosím pořád, to ano. I přes to, že trpí záda. Nerad bych o nějaký dobrý záběr přišel,“ vyprávěl rodák z Pelhřimova v Dobrém dopoledni.

Focení je pro něj v současné době dobře placená brigáda. Stále ještě studuje na Vysoké škole ekonomické. „Studuju multimédia v ekonomické praxi, to je obor, který zahrnuje jak fotografii, tak video, design, typografii. I ve škole se s fotkou setkávám často,“ vysvětluje Tomáš Havel.

Ještě jsem neviděl polární záři, tak mě napadlo se tam vypravit a zkusit štěstí

Naposledy byl s přítelkyní na Islandu. „To byla taková spontánní akce, ještě jsem neviděl polární záři, tak mě napadlo se tam vypravit a zkusit štěstí. Bohužel za těch pár dní se to nepodařilo, počasí nevyšlo. Když jsme přiletěli zpět do Prahy, tak tu noc polární záře byla, to mě trochu mrzelo. O to víc se těším na další výlet,“ krčí rameny Tomáš Havel.

A i když se v případě Islandu jednalo o neplánovanou cestu, výlety Tomáš organizuje podle toho, co a kde chce fotografovat. „Já si to nechci moc přiznat, nakonec to tak opravdu je. Západ slunce, východ slunce, vždycky se snažíme na místo dostat na tuhle hodinu. U Islandu bylo příjemné, že v tohle roční období tam vychází slunce o půl desáté. Přijeli jsme k vodopádu, říkal jsem si: bude nás tam pár, ale byly tam tři autobusy plné lidí. Island je opravdu plný turistů. Někde jsem četl, že roční nárůst návštěvnosti je dvacet procent. Pro lepší záběr pak stačí popojít o kilometr dál,“ vypráví Tomáš Havel.

Někdy používá dálkovou spoušť, pak může vzniknout selfie na třísetmetrovou vzdálenost

Fotí přírodu, fotí lidi v ní. Mnohdy je ten člověk v krajině právě Tomáš. Jak vzniká fotografie s rozlehlými údolím, nad kterým se klene skalní převis se sedící malinkou postavou? „Jsou dvě možnosti. První a nejčastější je, že mě vyfotí někdo, s kým cestuji. Samozřejmě nastavím expozici, nastavím kompozici a pak komukoli řeknu, ať mě vyfotí. Rodičům, sestře nebo přítelkyni,“ popisuje jeden způsob pořizování snímků Tomáš.

Druhý ho způsob ho těší o hodně víc. „To musím použít dálkovou spoušť fotoaparátu. Všechno si nastavím, doběhnu si na to místo, zmáčknu tlačítko. Až na tři sta metrů jsem schopen vyfotit sám sebe. Nejdřív si musím prohlédnout terén. Většinou jsou to ale desítky metrů, ten široký objektiv tomu dodá, že jsem od fotoaparátu hodně daleko,“ říká Tomáš Havel.

Mám strach z výšek, kvůli fotce jsem ochoten ho překonat

Na takové fotografii ho těší ještě jeden fakt. „Já mám vlastně strach z výšek. Tak mám pak radost, že jsem ho překonal. Nikdy se pode mnou nic neutrhlo, to ne, ale když třeba v Norsku na převisu Trolltunga máte nohy spuštěné dolů, je to nepříjemné. Kvůli fotografii jsem ale ochoten to podstoupit,“ přiznává Tomáš Havel. „Zbytečně neriskuju, zvažuju, co ještě ano a co mi za riziko nestojí.“

Fotografie vybírám podle vkusu mých fanoušků

Své snímky na instagram poprvé umístil asi v roce 2013. „Za to vlastně může moje maminka. Že se zamilovala do severu, do Norska. Tehdy jsme tam na jeden měsíc odcestovali. Vzniklo kvantum fotek, Norsko tehdy bylo na instagramu hodně populární a nebylo ho na internetu tolik. Tehdy jsem získal hodně fanoušků,“ uvažuje Tomáš Havel.

Než fotografii na svůj instagram umístí, přemýšlí, jestli se bude fanouškům líbit a taky jestli se bude hodit mezi ostatní snímky, které tam už jsou. „Já vím, co se mým fanouškům líbí, podle toho fotky vybírám. Fotografie upravuji. Snažím se spíš barevně, kontrastně, udělám to tak, aby vypadaly reálně, “ přiznává cestovatel a fotograf z Pelhřimov Tomáš Havel.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio