Unikátní výstavu Poklady Vysočiny připravovali blázni z vysočinských muzeí

25. listopad 2014

Před rokem je napadlo udělat něco společně. Všechna muzea a galerie, které zřizuje Kraj Vysočina, si řekla, že udělají výstavu. Prý to byl typický brainstorming, který proběhl na jedné z pravidelných porad ředitelů vysočinských muzeí a galerií. „Není nás moc, jedenáct nás je ředitelů, i ženy mezi sebou máme,“ usmívají se Karel Malý z Muzea Vysočiny Jihlava a Daniel Novák z Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. V Dobrém dopoledni hovořili o putovní výstavě Poklady Vysočiny.

Museli si do toho mluvit. „S kolegou Novákem jsme se dokázali dohodnout bez rozhodčího, ale je pravda, že s kolegy z ostatních muzeí to bylo na hraně. Každý k té své sbírkové skupině, k těm předmětům, o které se stará, má osobní vztah. Každý chce, aby ty jeho předměty na výstavě byly. Ale ta výstava je limitována možnostmi, prostorem, záměrem. Výběr byl složitější,“ přiznává Karel Malý.

Ve sbírkách vysočinských muzeí a galerií jsou špičkové předměty

Daniel Novák popsal situaci v galeriích. Prý to tak složité nebylo. „Spolupráce mezi galeriemi v kraji funguje, nebylo to tak těžké jako u muzejních exponátů.“

Co chceme výstavou ukázat, jaký by měla mít smysl? To byla otázka, kterou si před rokem organizátoři museli položit. „Chtěli jsme lidem ukázat, že ve sbírkách vysočinských muzeí a galerií jsou špičkové předměty a že je umíme vystavovat a chceme je vystavovat. A druhá rovina je ukázat, co se v těch muzeích děje za zavřenými dveřmi. Co se děje s předměty, které se stávají součástí depozitářů,“ vysvětluje význam svým rozsahem jedinečné výstavy Karel Malý.

Příprava výstavy bylo neustálé vyměňování něčeho za něco

Karel Malý přiznal, že celá akce byla logisticky jedním slovem náročná neobyčejně. „Jen to, že se do organizace zapojili všichni. Připravit tu výstavu tak, aby byla technicky instalovatelná na všech dalších místech, kam bude výstava putovat, představovalo obrovské množství vymýšlení, improvizace, hledání technického vybavení, nahrazování něčeho, co se nevejde něčím jiným, co ještě splňuje ten účel. Bylo to neustálé vyměňování něčeho za něco.“

Některé předměty, které jsou součástí Pokladů Vysočiny, nebyly ještě nikdy vystaveny, jiné před mnoha lety. „Jednak je to dáno výstavním plánem. A hlavně je to kvůli jejich ochraně. V Cimrmanově Hospodě Na Mýtince chtěl mít hospodský hospodu, ale nechtěl, aby mu do ní lezli lidé. Stejné to je i nás. Každý muzejník vám potvrdí, že předměty ano, ale vystavovat ne. Každé vystavení tomu exponátu škodí. U pokladů je to těžší, protože to jsou poklady,“ vysvětluje Karel Malý.

Nejkrásnější je tvář celé výstavy. Madame Christiane Fuller

Na výstavu mohli muzejníci a galeristé teoreticky vybírat z 900 000 exponátů, vystaveno je nakonec 200 kusů. Jaký je ten nej pro Daniela Nováka? „Shodou okolností je to obraz, který je i tváří celé výstavy. Je to nejvzácnější kousek, hodně jsme váhali, jestli ho na tak dlouho vystavit, ale nakonec jsme řekli, že ano. Je to Brožíkův Portrét madame Christiane Fuller, ten mám nejradši.“

A Karel Malý jako geolog upozorňuje na své top. „To je stonařovský meteorit, je vystaven po dlouhé době. Údajně máme největší na světě. To je opravdový unikát.“

Výstava bude celý rok putovat Vysočinou

Poklady Vysočiny jsou kolektivním dílem všech muzeí a galerií zřizovaných Krajem Vysočina, tj. Muzea Vysočiny v Havlíčkově Brodě, Jihlavě, Pelhřimově a v Třebíči, dále Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě a Horácké galerie v Novém Městě na Moravě.

První instalace je v Jihlavě, postupně bude následovat prezentace výstavy v průběhu roku 2015 a na začátku roku 2016 v Třebíči, Havlíčkově Brodě, Pelhřimově a v Novém Městě na Moravě.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio