Univerzální policisty ze seriálů bych do týmu bral

13. srpen 2014

Odbor obecné kriminality pod krajským ředitelstvím policie kraje Vysočina řeší všechny případy trestné činnosti. Právě u nejtěžších zločinů – u vražd – má tým Pavla Kubiše 100 % úspěšnost. Statistika se počítá od roku 2010, kdy vzniklo krajské ředitelství policie v Jihlavě. Šéf týmu, plukovník Pavel Kubiš, se nad úspěchem zamýšlí: „Sešla se nám parta šikovných kriminalistů, kteří svoji práci výborně zvládají a dělají všechno, co mohou a umějí.“

Z celkového počtu 35 případů vražd v našem kraji byl tento zločin v mnoha případech spáchán člověkem příbuzným nebo z velmi blízkého okruhu. „Sám jsem se nad tím zamýšlel, protože se vždycky zabýváme jejich motivem,“ říká kriminalista a vyjmenuje několik typů zločinů. „Občas dochází k takzvaným domácím zabijačkám, kdy manželka právě myje v dřezu nůž a manžel ji při hádce rozčílí. Nebo dojde v rodině ke sporům, někdo toho člověka ve svém blízkém velice zklamal, někdo ho naštval a to jeho jednání je pak zkratkovité.“

Motivem nejtěžších zločinů bývají peníze, ale i city. „Setkal jsem se i s vraždami úkladnými, předem připravenými, jako nedávný případ z Třebíčska. Muž, který se nesmířil s tím, že se s ním jeho dívka rozešla, naplánoval smrt jejího otce. Vrah všechno připravil, nafingoval to jako sebevraždu a dokonce napsal i dopis na rozloučenou,“ popisuje Pavel Kubiš jeden úspěšně vyřešený případ z našeho kraje.

Kriminální seriály mají s realitou pramálo společného

„Americké kriminálky už vůbec nesleduju,“ usmívá se Pavel Kubiš. „Pokud pominu procesní postupy, které fungují úplně jinak v Americe, jinak v Británii a jinak u nás, tak práce na místě činu probíhají diametrálně odlišně. Hlavní rozdíl je v tom, že seriál o tom, jak to funguje u nás, by byl naprosto nezáživný. Na začátku případ, pak 28 dílů papírování a na konci možná dopadení vraha.“ Kromě toho vadí Pavlu Kubišovi i nerealistické pojetí postav, které samy vyšetřují, pak provádějí odborné expertízy, vyslýchají podezřelé a nakonec jedou pachatele zadržet.

„Ve skutečnosti to není tak jednoduché,“ vysvětluje Pavel Kubiš. „I my používáme podobné metody. Je to ale tak, že v mém týmu jsou lidé, kteří perfektně znají práci kriminalistů, práci vyšetřovatelů, práci na místě činu, práci se svědky, umí používat operativní prostředky. Každý je v tom svém perfektní. A k tomu, abychom my věděli co a jak dělat, potřebujeme odborníky, například z ústavu soudního lékařství z Brna, biology, chemiky, analytiky počítačů a mobilních telefonů,“ vyjmenovává kriminalista řadu specialistů, bez nichž by se vyšetřování žádné vraždy neobešlo.

Na místě činu jsme profesionálové

Na místo činu nejezdí krajská vyšetřovací skupina jako první, nejdříve přijde policejní hlídka, která volá okresní výjezd. V některých případech, jak dodává Pavel Kubiš, se už volá do Jihlavy. „Pokud je to tak jednoznačné, že tam někdo leží dejme tomu s nožem v zádech, volají nás. My pak musíme zajistit, aby se tam nikdo nemotal, ani lidé, ani zvířata, zajistit stopy, aby je někdo neponičil, nekontaminoval a podobně. I tak se na místě činu pohybuje poměrně dost lidí. Kriminalistický technik zajištuje stopy a vyšetřovatel určuje, kde by stopy mohly být nebo které chce zajistit. Na místo přijíždí i znalec z oboru soudního lékařství, aby vyšetřovatelům sdělil základní fakta."

A co psychická odolnost, dá se nějak naučit nebo získat s léty praxe? Podle Pavla Kubiše to většinou jde, ale ne pokaždé. „V tu chvíli se člověk dokáže přenést nad ty emoce, které místo činu vyvolává, na většinu věcí se dá zvyknout. Na co se zvyknout nedá, to jsou mrtvé děti. To jsou věci, které s námi zamávají. Ne na místě, tam jsme profesionálové, fungujeme, pracujeme tak, aby nás ty emoce neovlivnily, musíme zachovat zdravý úsudek, ale přijde to později. Vzbuzuje to v nás touhu dopadnout pachatele, aby za to byl potrestán.“

Zločinec nám dopředu vědět nedává

Kriminalista se musí často v co nejkratším termínu dostavit na místo činu. Proto se stává, že musí opustit rodinu, přerušit víkend nebo když má pohotovost, tak vyjet do práce i uprostřed noci. „I já s kolegy většinou vyjíždím, protože víc hlav víc ví,“ přiznává Pavel Kubiš. Přesto stíhá i své koníčky. „Trávím hodně času na fotbale, i když dnes do fotbalu spíš mluvím, než bych ho hrál, protože jsem trenér."

autor: dak
Spustit audio