V ruském filmu Faust vypadá Lipnice náramně. Hrad jsem v záběrech nepoznal, říká jeho kastelán

„Dřív se historické prostory a interiéry vybílily, aby byly pěkně čisté, udělala se nová podlaha a to je pro filmaře úplný hrob, jakmile je bílá stěna, nedá se v tom filmovat. My jsme naopak přistupovali k obnově interiérů na hradě s tím, že bychom rádi prezentovali jakýkoli zbytek původní omítky, která se tam pod těmi novými objevila. Těch původních je tam plno a ty nové jsme se snažili přizpůsobit těm starým. Tak, aby když člověk do interiéru přijde, měl pocit, že je skutečně ve starém prostoru,“ vysvětluje Marek Hanzlík.

S filmaři se poprvé potkal v roce 1998. Celé natáčení se zájmem sledoval

Marek Hanzlík začíná jako kastelán na Lipnici už pětadvacátou sezonu. S filmaři se poprvé potkal v roce 1998. Tehdy přijel neznámý mladý režisér. O rok později začalo samotné natáčení. „On do té doby nic nenatočil, ale měl to štěstí, že se oženil s dcerou bohatého člověka, který mu to všechno zaplatil. Tehdy se tam nastěhovali na tři týdny, to už by dnes nikdo nezaplatil. Film se jmenuje Dračí doupě, hrál v něm Jeremy Irons, ale myslím, že to byl film béčkový nebo dokonce céčkový,“ usmívá se Marek Hanzlík.

V Dobrém dopoledni lipnický kastelán upozornil také na nejkrásnější scénu, kterou filmaři na Lipnici postavili. „To bylo pro ruský film Faust režiséra Sokurova. U nás v kinech to nešlo. Je to film, který je hodně naturalistický, takže se člověk musí připravit na drastické záběry. Tam ale hrad vypadá úplně náramně. Je to moment, kdy já bych ho tam často ani nepoznal, jakkoli dobře ten prostor znám. To bylo zajímavé natáčení,“ vypráví Marek Hanzlík.

Když se v roce 1999 na hradě filmaři usadili poprvé, Marek Hanzlík byl zvědavý, a práci filmařů sledoval s velkým zaujetím prakticky denně. V současné době s filmaři na place není, ale na hradě být musí. „Oni si dost často během natáčení vymyslí, že by něco potřebovali, volají do hradní kanceláře: můžete jít za námi, potřebujeme se vás na něco zeptat. Ale stihnu u toho dělat práci, kterou udělat potřebuji.“

Přišel v momentě, kdy natáčeli u hradní kaple, jak ze spár kamenného zdiva leze maso

V jednom případě udělal výjimku. „Měli jsme velké štěstí, natáčel u nás pan Švankmajer část svého filmu Šílení. On své filmy hodně animuje, vycházejí ze surrealismu. Byl jsem jak v Jiříkově vidění. Pracuje s obyčejnými věcmi nestandardním způsobem,“ vzpomíná jedno filmové setkání Marek Hanzlík a hned přidává úsměvnou historku, která se při tomto natáčení přihodila.

„Pamatujete na porcování medvěda v poslanecké sněmovně? Tehdy jsme oslovili poslance za KDU- ČSL, jestli by se za nás v poslanecké sněmovně nepřimluvil a nějaké peníze z medvěda pro nás nezískal. To byl křesťanský demokrat a přišel na hrad v momentě, kdy pan Švankmajer natáčel u hradní kaple, jak ze spár kamenného zdiva, které tvoří korpus kaple, leze maso. V tom konečném záběru z toho vyspárovaného zdiva vylézají kusy masa. Přesně v ten moment jsme tam domlouvali další opravy hradu s křesťanským demokratem. Ale nakonec to všechno dopadlo dobře,“ směje se při vzpomínce Marek Hanzlík.