V šedesátých letech byla Brtnice mariášnickou baštou

„Doma mi říkají taťko nebo Pepíku, karbaník mi neříkají. To občas manželka z legrace. Děti nehrají, ani dcera ani syn. Někdy jsme s manželkou zkoušeli kanastu, ale kanasta ve dvou, to není ono, ve dvou je nezáživná, to chce, aby byli alespoň čtyři,“ usmívá se Josef Matějíček.

Mladých mariášníků do třiceti let s námi hraje jenom pět

Podle pana Matějíčka není mariáš složitá hra, prý stačí chviličku koukat na ostatní. „Když přisednete, rádi vám to hráči vysvětlí, ukážou. V současné době nám chybí mladí. Na zimní turnaje, které děláme v okolí Jihlavy, se nás schází okolo čtyřiceti, padesáti a mladých do třiceti je tam pět, sedm kluků. Ta mladší generace trošku zpohodlněla, může za to internet a počítače,“ posteskl si mariášník Josef Matějíček z Brtnice.

V rodině Matějíčků hrál karty jenom dědeček, ale to si pan Josef nepamatuje. Pamatuje však brtnické zlaté doby dvacetníkového mariáše. Každou neděli v devět hodin se v místní restauraci U Moučků scházela parta mariášníků.

My jsme se na mariáš scházeli včas, to do kostela chodili pozdě

„Scházeli jsme se na devátou, než pan Moučka úderem deváté otevřel, kolem nás procházeli sousedé a přátelé, co šli na devátou hodinu do kostela. Někdo chvátal, to jsme se smáli, že jde pozdě. Ale my na mariáš jsme chodili vždycky včas,“ směje se při vzpomínce na 60. léta Josef Matějíček.

Právě v šedesátých letech byla Brtnice vyhlášenou mariášnickou baštou. Hrálo se nejen U Moučků, ale také v restauraci Na Náměstí a U Čechů. „Scházelo se nás sedm, osm stolů. Mariáš se hraje s dvouhlavými kartami, málokdy s jednohlavé, někde jsem to viděl ve světě, ale málo. Pan Moučka měl několik hromádek karet, a jak byly jenom trošku ohrané, házel je do kamen,“ vzpomíná na mariášnická zlatá léta Josef Matějíček.

Po umakartovém stole krásně klouzaly karty i desetníky

„Hrálo se tři hodiny a za ty tři hodiny dostalo karty do ruky x lidí. Někdy byly ulepený trošičku od piva, někdy trošku od kořalky, taky od stolu. Po třech nedělích se karty házely do kamen,“ usmívá se Josef Matějíček. „Ze stolů, kde se hrálo, pan Moučka sundal ubrusy, utřel je teplou vodou, byly to hnědé umakartové stoly, karty i desetníky po nich krásně klouzaly.“

I v roce 2015 se hraje o dvacetníky. „Základ při fleku je dvacet halířů, když dotyčný dostane flek a otočí se, pobere po 80 halířích od dvou hráčů. Musíme je mít. Každý, kdo do turnaje přijede, zatřepe kapsou a za dvě koruny dvacetníků má. Navíc, pořadatel každého turnaje je v hrnečku má připravené, kdyby někdo zapomněl, nebo neměl,“ vysvětluje Josef Matějíček.

Výhru v mariáši z poloviny ovlivní štěstí

Na takovém tří a půl hodinovém turnaji vítěz může vyhrát 50 korun. „Mariáš je zábava, to není hazard. Když chcete v mariáši vyhrát, musíte mít z 50 % štěstí a těch druhých padesát do toho dát vědění, um a taktiku,“ vysvětluje Josef Matějíček.

Mariášnická liga Jihlavska se hraje asi od roku 2000, každou zimu se její hráči sejdou na deseti až jedenácti turnajích, které jsou otevřené. Zahrát na nich si může kdokoli.