Václav Báča: Kolegové a kamarádi mi říkají studený chirurg

V současné době žije s rodinou v Praze, ale rád by se přestěhoval do Jihlavy. Zatím denně dojíždí. „Všichni víme, v jakém stavu je D1 a ještě dlouho bude. Nerad bych kvůli přepracovanosti způsobil nějaké problémy sobě nebo druhým,“ říká Václav Báča.

Prý jsem chtěl medicínu dělat od školky, ale já tomu moc nevěřím

Maminka nového rektora jihlavské vysoké školy byla lékařka:. „Teď by se to jmenovalo preventivní medicína, tenkrát hygiena. Pracovala jako vedoucí hygieny dětí a dorostu. Táta je ekonom, prostředí člověka směřuje. Já se rozhodl pro medicínu, říkají, že od školky, ale já tomu moc nevěřím, protože si to nepamatuju,“ usmívá se Václav Báča.

„Zpětně, když jsem vystudoval medicínu, došlo k tomu rozdvojení, kdy působení mého otce jako ekonoma mě vrhlo do prostředí finančního řízení a financování zejména vědy a vysokého školství.“

Míchačka byla největší životní motivace

Po maturitě na zlínském gymnáziu se Václav Báča na medicínu nedostal. Prý buď podcenil přijímací zkoušky, nebo přecenil svoji inteligenci. „Možná bohudík, že jsem se nedostal. Z intelektuála, který dostával každý den do hlavy tuny informací, jsem jako pomocný dělník ve stavební firmě stál u míchačky a míchal jsem beton. Jediná informace byla 1:3. Další informace byla: přidej kýbl písku, máš to řídký, přidej kýbl vody, máš to hustý.“

Teď říká, že tahle zkušenost byla jeho největší životní motivace. Hned po promoci nastoupil na Ústav anatomie 3. lékařské fakulty. „Můj profesor Stingl ve mně podnítil lásku k tomuto oboru, který je základem pro medicínské vědy. Jako specializační obor jsem si vybral ortopedii traumatologii. Asi dva a půl roku jsem sloužil na ortopedii Vinohradské nemocnice,“ vzpomíná Václav Báča.

Byl jsem přísný učitel

Kolegové a kamarádi mu říkají studený chirurg. „Trošku mi chybí ta práce na sálech, kdy člověk něco zpětně budoval. Už jsem se s tím smířil a není to něco, co by mě mrzelo.“

Působil jako vysokoškolský profesor anatomie a také pracoval na klinicko-anatomickém výzkumu. „Kdybych řekl, že jsem byl velmi hodný a nikoli náročný, tak pokud hraje vaše rádio na sálech nejen v České republice, ale i v zahraničí, tak by to s nimi prásklo. Takže řeknu: ano, byl jsem přísný učitel,“ přiznává Václav Báča.

Chci z polytechniky do čtyř let udělat centrum vědění na Vysočině

Rektor je podle Báči vrcholový manažer, který má za úkol strategické plánování té vysoké školy. „Mým úkolem je udělat z Vysoké školy polytechnické Jihlava centrum vědění v regionu. Jak pro studenty, kteří absolvují naše akreditované obory, tak pro akademiky, kteří by se měli vzdělávat ve svých oblastech a ta třetí věc je popularizace. Být nápomocni pochopit a orientovat se v různých oblastech života pro obyčejné lidi žijící na Vysočině,“ vysvětluje své plány Václav Báča.

To se podaří. Na beton

„Chtěl bych, aby když bude mít člověk nějaký problém a zamyslí se, kde by mu mohli poradit, aby mu vytanula Vysoká škola polytechnická. Chtěl bych, aby se vědělo, že naše škola je zaměřená na obory ekonomické, cestovní ruch, počítače a zdravotnictví. Aby se vědělo, že škola pořádá takové kurzy. Mělo by to být místo, kde dostanete odpověď na otázky z těchto oborů.“

Podaří se Václavu Báčovi a jeho týmu za 4 roky takové vize uskutečnit? „Nevím, jaká slova mám použít. Třeba: Buďte si jistá, jsem o tom přesvědčen, na beton, pevně tomu věřím, chci. Hodně chci.“

Nový rektor Václav Báča by rád do roka akreditoval nové technické obory. Jaké? Na to se v nejbližších dnech pokusí najít odpovědět s největšími zaměstnavateli na Vysočině. „Ten profil absolventa musí odpovídat požadavkům zaměstnavatele. Také budeme hovořit o tom, co my jim můžeme nabídnout, co oni nám mohou nabídnout. U technických oborů je kámen úrazu to technické zařízení,“ přibližuje Václav Báča.