Veřejný prostor sdílíme všichni. To je věc, o kterou bychom se měli společně starat a využívat
Když to jde v Hradci, proč by to nešlo ve Žďáře nad Sázavou? Podobné otázky si kladla parta lidí žijících ve Žďáře v červnu v roce 2013, teď křtí knihu představující podobu města v roce 2050, jejíž součástí je i vize, kterou schválilo městské zastupitelstvo. Občanskou iniciativu Žijeme Žďárem v Dobrém dopoledni představili její členové Jan Šedo a Aleš Studený.
My jenom chceme město, ve kterém se nám dobře žije a nejenom nám, ale všem, říkají Aleš Studený a Jan Šedo. „Než jsem se přestěhoval do Žďáru, žil jsem v Hamburku a tam to žilo jinak. Je pravda, že je to milionkrát větší město, ale člověk si říká: proč některé věci, které jdou tam, nejdou ve Žďáře. Nežije se tady špatně, ale vidím spoustu možností pro zlepšení.“
Podle mě se musí každý z nás nějak přičinit, aby byl Žďár lepší místo
„Jde především o veřejný prostor, který všichni sdílíme. To je věc, o kterou bychom se měli společně starat, společně využívat. Nenechávat to jenom na pár zvolených politicích. Já tvrdím, že pokud to necháme jenom na těch sedmadvaceti zastupitelích, tak se nikam neposuneme, podle mě se musí každý z nás nějak přičinit, aby byl Žďár lepší místo,“ vysvětluje Jan Šedo.
„Já dokážu udělat formální věci, napíšu žádost, požádám o peníze. Když už to je napsané na papíře, je jasné, že už se to musí provést. A tady je zase velká energie ostatních kluků a děvčat, co s námi spolupracují, kteří do toho dají kreativitu, kterou já vypotit nedokážu,“ popisoval svoji pozici v Žijeme Žďárem Jan Šedo.
Tehdy jsme si řekli: ty jo, to by bylo super, to musíme mít taky
„Honza to odstartuje, to přitahuje další lidi, Honza je energie. Je motor těch změn. Mě by to papírování opravdu nebavilo, to se přiznám,“ vyprávěl Aleš Studený. První viditelná věc, která se jim podařila, bylo umístění piana na žďárském nádraží.
Aleš Studený vzpomíná, že myšlenku na klavír na žďárském nádraží jim vnukl zakladatel iniciativy Piana na ulicích na akci PechaKucha Night. „Tehdy jsme si řekli: ty jo, to by bylo super, to musíme mít taky. To je to prvotní jupí a pak se do toho musí vložit právě lidi jako tady Honza.“
Je to hlavně o trpělivosti
Jan Šedo sice tvrdí, že to nebylo zase tak časově náročné. „Bylo to hlavně o trpělivosti. Přijdete za jedním člověkem, aby vyřídil povolení, aby mohlo piano stát na nádraží, ten vás pošle za jiným, ten vám řekne, že na tohle rozhodnutí nemá kompetence a tak dál. Než jsem dostal zpětnou vazbu, trvalo to čtyři měsíce.“
Jak vidím svoje město, tak se jmenovala soutěž, které se účastnilo na pět set dětí ze Žďáru nad Sázavou, další akcí byl workshop studentů architektury, kteří se zamýšleli nad podobou města, občanské iniciativě se daří pořádat přednášky s odborníky na urbanismus a architekturu. To vše v rámci Festivalu Živé proStory. Také pořádali setkání architektů Městské zásahy. „Oslovili jsme je, aby navrhli nějaká řešení přímo pro Žďár,“ vypráví Jan Šedo.
Pozor, na konci té knihy je oficiální vize města
Právě tyhle věci jsou součástí knihy VIZE ZR 2050. „Je to příběh toho, jak Žďár ke své vizi přišel. Pozor, na konci té knihy je oficiální vize města. Tam je vize, která je odsouhlasená zastupitelstvem,“ upozorňuje Aleš Studený a zve na křest knihy do žďárského kina Vysočina, který se koná 21. října ve 20 hodin a 20 minut.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
