Vízum do Severní Koreji získal díky žďárské továrně ŽĎAS

29. leden 2015

Karel Starý si dlouhé roky přál podívat se do Korejské lidově demokratické republiky. Nakonec se mu to jako průvodci žďárské cestovní kanceláře NOMÁD podařilo. „Nejde o cestování po zajímavých místech, jako spíš o cestování v čase a připomenutí si něčeho dávno minulého. Myslím si, že v Sovětském svazu za Stalina to mohlo být hodně podobné,“ uvažoval žďárský cestovatel v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.

Do nejizolovanější země světa pochopitelně platí vízová povinnost. Vízum člověk dostane jen tehdy, pokud má potvrzení o spolupráci s místní cestovní kanceláří.

„To znamená, že tam je někdo, kdo se o vás postará a celou dobu na vás bude dohlížet.“ A žadatel také musí absolvovat osobní pohovor s konzulem KLDR, který zájezd doporučí nebo ne. „Pokud vzbudíte důvěru na patřičných místech, pak můžete do KLDR odjet.“

Tleskalo mi asi tisíc pionýrů

Karel Starý měl velké štěstí, i když o povolení žádal v době, kdy světlo světa spatřil dokumentární film Vítejte v KLDR. „Popovídali jsme si s panem konzulem. Moje výhoda byla, že znal Žďár nad Sázavou. Protože byl na návštěvě v továrně ŽĎAS, měl jsem kladné body. Záporné body byly to, že schůzka proběhla nedlouho poté, co vznikl ten film. To se severokorejským úřadům nelíbilo a ambasáda dostala výrazné pokárání. On mi vysvětloval, že to jsou nesmysly. Já ho ujistil, že žádný film natáčet nebudeme.“

Celý program v KLDR je ozvláštněný návštěvou mnoha míst. Zemědělských družstev, kdy turistům pracovnice družstva v kulturním domě zatančí a zazpívají. Skupina vedená Karlem navštívila také Domov dětí a mládeže a shlédla kulturní představení.

„Nakonec jsem musel předat účinkujícím květiny a to mi tleskalo asi tisíc pionýrů. Kladou se věnce a květiny, ty si ovšem musíte koupit. Takové věci tam jsou a člověk se s tím musí smířit.“

Když řeknete vtip, začnou hurónsky smát, aby vás potěšili

I když byli velmi malá skupinka, hlídali je dva místní průvodci. „Údajně je to z toho důvodu, že jeden by mohl podlehnout skupině, tak aby měl respekt před tím druhým. Zkrátka asi jeden hlídá druhého. Osobně moc nevěřím báchorkám o tom, že jeden z průvodců vždy umí jazyk té země, odkud turisté přijedou, ale nedá to najevo. To by museli dostat Oscara, aby se za celou dobu neprozradili, že umí česky. Myslím, že je to jen legenda,“ uvažuje Karel Starý.

Zkušený cestovatel na severokorejské průvodkyni velmi ocenil její empatii, vysokou sociální inteligenci a také smysl pro humor. „To je u Asiata opravdu vzácné. Japonci, Jihokorejci vůbec nechápou vtipy. Vy jim je pak přeložíte a oni se začnou hurónsky smát, aby vás potěšili.“

Vítala nás upoutávka na severokorejský film oceněný v Karlových Varech

Při příjezdu do KLDR dostane turista program, návštěvník si sice může vymínit změnu programu, ale jakýkoli výmysl si člověk na místě opravdu zaplatí. „Dostali jsme se do místních filmových studií. Jsou opravdu rozhlehlá. Je tam jedna ulice, která je postavená jako japonská ulice třicátých let i s těmi reklamami. Jsou to opravdové domy,“ vzpomíná Karel Starý.

Při vstupu dokonce byla velká upoutávka na severokorejský film, který byl oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech v roce 1972. „Nakonec nás vzali na žhavou novinku, která ani nešla ještě do kin. Byla to komedie, nesměli jsme natáčet, asi abychom neporušili autorská práva,“ směje se při vzpomínce na severokorejský filmový trhák Karel Starý.

Předseda družstva byl starý dobrák s svatbu nakonec dovolil

„Šlo tam o to, že mladý rolník se chtěl oženit. A v této zemi na takové rozhodnutí musí mít souhlas stranického šéfa. Slíbil předsedovi družstva, že sklidí 75 tun brambor a pak si vezme svou vyvolenou. Jenže ten rok nebyla úroda a sklidil jen 50 tun. Předseda, starý dobrák, ho poplácal po ramenou a i přesto mu dovolil si jeho vyvolenou vzít za ženu. Šťastný rolník slíbil, že se bude podílet na výzkumu a že příští rok vymyslí něco nového. Bohužel jsme film neviděli do konce,“ baví se i teď při vzpomínce na film Karel Starý.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio