Všechny jsem zdravila objetím a pusou na tvář

„Rodiče byli smířením s tím, že chci jet studovat do Ameriky, ale Mexiko nesli trochu hůře,“ vzpomíná Sabina na chvíli, kdy o svém rozhodnutí řekla doma, ale v kontaktu byli přes internet díky Skype nakonec často.
Tehuacán je město o něco větší než Brno, leží ne příliš daleko od hlavního města Mexico City, ale bylo velmi klidné. Strach Sabina neměla důvod pocítit. „Nebezpečné čtvrti tam také jsou, ale všichni mě předem upozornili, čemu se vyhnout.“

V Mexiku jsou všichni přátelštější

Mexiko je úplně jiná země. „Na začátku tam pro mě bylo všechno nové, všechno se mi hrozně líbilo, ale po dvou týdnech už mi bylo smutno.“ Na druhou stranu jsou tam lidé otevření, přátelští a na to se dobře zvyká. „Běžně se tam zdraví objetím a pusou na tvář, to mě nejdříve zaskočilo, ale pak jsem si na to zvykla. Když jsem pak po příjezdu objala dědu, díval se na mě divně, není to tady zvykem,“ usmívá se Sabina. „V Mexiku jsou všichni milejší, rádi pomáhají, jsou veselejší a rádi se baví.“

Slaví se úplně všechno

Rotary Club zajistí každému studentovi pobyt ve více rodinách, protože to má studentům rozšířit obzory. Jak dodává i Sabina: „Každá rodina slaví jinak, žije jinak a má jiné zvyky. Rodinu jsem změnila třikrát, ale stýkala jsem se stále se všemi, chodili jsme na obědy, psali jsme si a jsme stále v kontaktu.“

Mexičané oslavují všechny možné události – dušičky, Vánoce, Nový rok, o hodně víc se slaví Den matek než u nás. „To mají všichni volno z práce a děti pro maminky něco vyrábějí, nosí jim květiny, ráno jim udělají snídani, všechno se celý den točí jen kolem maminek.“ Další velká oslava jsou dívčí patnáctiny, popisuje Sabina: „Dívka se v patnácti stává ženou, takže ty oslavy jsou jako ples. Musí si zatančit se svým otcem i bratrem, musí předvést vlastní tanec, tisknou se pozvánky, je to velká událost.“

Na uniformu si nemohla zvyknout

Jazykově byly začátky pro Sabinu docela obtížné, španělsky neuměla a angličtinou se domlouvala se spolužáky a kamarády, protože angličtina se učí na školách. „Při běžném kontaktu na ulici nebo v obchodech to už bylo horší,“ přiznává Sabina, a proto není divu, že po příjezdu v srpnu se už o Vánocích domluvila plynule španělsky. Letní prázdniny mají v Mexiku o měsíc kratší než my, ale vynahradí si to měsícem prázdnin přes Vánoce. „Mexičanům je hrozná zima, je tam asi 10 stupňů, takže o zimních prázdninách jezdí k moři, aby se zahřáli,“ směje se studentka z mnohem chladnější Vysočiny.

Na soukromých školách se nosí uniforma. „Bylo to zvláštní, ale nakonec jsem si zvykla, protože jsem nemusela každý den vymýšlet, co si vezmu na sebe. Mexičanům se to hrozně líbí, syn mé mexické rodiny odjel - podobně jako já - na rok do Ameriky a nemohl si zvyknout na to, že tam se uniforma nenosí.“ Naše studenty by asi také zaujalo, že v Mexiku ústní zkoušení prakticky neexistuje, zato musí studenti vypracovat hodně projektů a každý měsíc je velká písemka. Známky mají ve školách od jedničky do desítky, kde desítka je nejlepší známka. Kdo chybí, automaticky dostává nulu.

Je to nádherná, různorodá země

V Mexiku se často mění klima. „V Mexico City mě bolela hlava, protože je to hodně vysoko a také se tam hodně mění klima. Ráno teplo a odpoledne začalo pršet a hodně se ochladilo,“ vzpomíná Sabina Sigmundová, ale přírodní krásy všechno vyvážily. „Snažila jsem se vidět co nejvíce, Karibské moře je krásně teplé, ale koupat se dá i v Tichém oceánu. Navštívila jsem sever Mexika – lesy, hory, kaňony, přírodu, naopak na jihu jsme navštívili hodně Mayských památek. Mexičané jsou na své památky velmi hrdí, ale ne každému se poštěstí je navštívit, protože někteří jsou tak chudí, že na cestování nemají.“ S rodiči, kteří přijeli na dva týdny na návštěvu, jsme vylezli na vyhaslou sopku, která má 4900 metrů nad mořem. Nemohli jsme dýchat, ale ty fotky za to stály,“ usmívá se na závěr studentka třebíčského gymnázia.