Zá vánoční magii vděčíme zimnímu slunovratu

Velmi specifickým vánočním zvykem na Horácku je chození ovcí, ten se vyskytuje hlavně na Jemnicku, byl rozšířený na Dačicku a také Moravskobudějovicku. „Je to pozůstatek pastýřských tradic. V obci fungoval obecní pastýř, který pásl obecní dobytek na obecních pastvinách. Na Štědrý den obcházel domácnosti a nosil podle počtu dobytka jedlové větvičky. Ty se zastrkávaly za strop v chlévě, aby se dobytku dobře dařilo. Za to dostával odměnu.“

Chlapci jako ovečky se zvonečky

Honění ovcí, jak se tradici také říkává, má ještě jednu podobu. „Na Štědrý večer před štědrovečerní večeří obecní pastýř s mladými chlapci z obce obcházel ves, práskal bičem a chlapci bečeli jako ovce a cinkali zvonečky. Před stavení vyšel sedlák nebo hospodář a střílel. Hlasitý zvuk odhání zlé síly, má zaručit prosperitu toho místa. Žena pastýře vybírala odměnu do nůše, koláče, jablíčka.“

Tento zvyk se dodržoval i na Mělnicku, tam se zvyku říkalo betlémské ovečky. „Mělo to trochu jiný nádech, bylo propojeno se mší v kostele, kdy se zapojil farář, který symbolizoval Ježíše Krista, pastýře a děti na mši byly ovečky,“ vysvětluje etnografka Eva Tomášová.

Adventní věnec známe až z poloviny 20. století

Advent je období, které předchází Vánocům. „Tradice adventních věnců je novodobá. Kolem poloviny dvacátého století. Dostalo se to k nám z protestantského prostředí. Tam dělili období na čtyři týdny, důraz kladli na neděle. Kdežto v křesťanském prostředí se během adventů slavily svátky jiných světců – Mikuláše a Lucie,“ upozorňuje etnografka Eva Tomášová.

Stejné je to i s tradicí vánočního stromečku. Do lidového prostředí na našem území se dostal až v polovině 19. století opět z německé strany, přes Sasko a Krušné hory. „Ve světnicích, kde žilo deset lidí, se stromečky zavěšovaly od stropu, aby nezabíraly moc místa. Jsou možné oba způsoby, za špičku, v tom případě se kmínek zasadil do jablíčka, které dodávalo stromku vlhkost, nebo špičkou dolů. To žádný význam nemělo.“

Díky krátkým dnům a dlouhým nocí lidé věřili na magii

Spousta věcí mělo magický význam. „To se týká jedlových chvojek, které nosil obecní pastýř. Ty lidé zastrkávaly třeba za kříž nebo za svaté obrázky, část přišla do chléva k dobytku, aby ho ochránily. Tyto zvyky souvisí s obdobím zimního slunovratu, jsou krátké dny a dlouhé noci. Věřilo se, že mohou působit zlé síly.“

Právě proto ve vánočním čase naši předci hodně věštili. „Děvčata věštila, ze které strany přijde ženich, klepala stromky nebo plotem, odkud se ozval pes, odtud přišel ženich, známé je krájení jablíček, jestli bude člověk zdravý, pouštění ořechových skořápek po vodě se svíčkou, jestli rodina zůstane pohromadě.“

Pokud hospodyně vstane od štědrovečerní večeře, slepice nebudou sedět na vejcích

Prosperitu rodině a hospodářství v novém roce zaručovalo také štědrovečerní jídlo. „Jedly se hodně luštěniny, ty právě symbolizovaly hojnost. Důležitý byl také sudý počet strávníků u stolu. Také se věřilo, že když hospodyně vstala od stolu, že nebudou slepice sedět na vejcích. Podávalo se devět, někdy i dvanáct chodů. Měli čtyři týdny půst, tak se na Štědrý den odměnili,“ usmívá se Eva Tomášová.

Za připomínku stojí také tradice betlémů. Ta je silná na Jihlavsku, Třebíčsku a hlavně na Třešťsku.