Život jihlavského ilustrátora dobrodružných knih Gustava Kruma by taky na nějakou vydal, říká kurátorka výstavy

13. listopad 2017

Po dlouhých devětatřiceti letech vzdávají v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě hold malíři, kreslíři, ilustrátorovi, jihlavskému rodákovi Gustavu Krumovi. „Říkali jsme si, že musíme splatit dluh, poslední výstavu měl Gustav Krum v roce 1979, což nám i panu řediteli přišlo poněkud dlouhá doba, chtěli jsme se výstavou tomuto významnému ilustrátorovi poklonit,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni kurátorka Jana Bojanovská.

Prvotní nápad byl vystavit věci ze sbírek galerie, doplněné díly, které mají v majetku soukromí sběratelé. „Když jsem se probírala všemi věcmi soukromníků, zjistila jsem, že bude potřeba koncepci přehodnotit. Naše galerijní věci přeci jenom občas k vidění byly, vzali jsme to tou cestou představit jihlavským návštěvníkům tvorbu dobrodružné ilustrované tvorby,“ vysvětluje kurátorka Jana Bojanovská.

Burian i Krum se respektovali, pojilo je přátelství

„Měla jsem problém s tím, co nevystavit. Do rukou se mi dostalo tolik nádherných věcí, sama jsem vyrůstala na indiánských příbězích Karla Maye, opravdu jsem si to užívala. Gustav Krum si získal můj ještě větší obdiv. Říkala jsem si, jak to mohl dokázat za svůj život, tolik prací a všechny tak úchvatně podrobné kresby, klobouk dolů,“ vypráví Jana Bojanovská.

Gustav Krum je mnohdy srovnáván se Zdeňkem Burianem. „Ve svých vzpomínkách Gustav Krum píše, že byli přátelé, i když byl pan Burian o devatenáct let starší. Pan Burian ho přijal, navštěvovali se, později spolu spíše telefonovali. Oba se respektovali a rozhodně k sobě nepociťovali žádnou rivalitu,“ vypráví Jana Bojanovská.

Gustav Krum čerpal ze svého archivu výstřižků

Podle Jany Bojanovské oba k práci přistupovali stejně poctivě. „Oba měli svůj archiv výstřižků, lepili si do sešitů obrázky různých exotických krajin a věcí, které je zaujaly a z těch pak při své tvorbě čerpali.“

Paní Bojanovská měla díky vernisáži také příležitost hovořit s paní Krumovou a jeho dětmi. „Dcera a syn na tatínka vzpomínali jako na trpělivého, klidného člověka. Do jeho ateliéru měli zakázáno chodit, tam mohla jen paní Krumová. Dopoledne četl prý většinou rukopisy, pak telefonoval a radil se s odborníky. Zakládal si na přesnosti, zjišťoval například detaily toho, co se v té době nosilo. To bylo dopoledne a odpoledne až do noci, mnohdy do rána kreslil. Domácnost byla spíše na paní Krumové.“

Na výstavu dorazila i Krumova vnoučata a pravnoučata. „Měla jsem trochu obavy, jestli se jim výstava bude líbit, podle reakcí snad ano. Lidé, kteří paní Krumovou znají, za mnou chodili a říkali, že ji takhle rozzářenou už dlouho neviděli.“

Jeho život by vydal na dobrodružnou knihu

Ilustroval přes stovku dobrodružných knih Karla Maye, Jaroslava Foglara a Jacka Londona. „Já si myslím, že jeho život by taky vydal na nějakou dobrodružnou knihu. Měl dvojí občanství, po tatínkovi byl Němec, a proto musel v roce 1942 narukovat do německé armády, v roce 1943 dezertoval, dostal se do zajateckých táborů v Polsku a v Rusku. Nakonec vstoupil do československé jednotky v Buzuluku.“

Výstava Gustav Krum 1924 – 2011 bude v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě až do 11.2. 2018.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio