Značku, která vyrostla spolu se stromem, musíme zmenšit

Česko má nejrozšířenější síť značených turistických tras. Je v tom nejlepší na světě. Přesto stále nové trasy vznikají. „Letos jsme třeba na Jihlavsku vyznačili zelenou trasu z Rounku kolem kaple svatého Antonína do Ježené,“ seznámil posluchače s nejnovějším značeným úsekem Stanislav Balík. Podle něj je ale další rozvoj turistických tras brzděn tím, že zmizelo velké množství cest. „Třeba v okolí Dobronína, kde je železnice a zemědělská pole, se cesta nedá vyznačit. Ale jinak je Vysočina pokrytá velmi pěkně,“ řekl host odpoledního Regionu.

Značky ve městě netrpí tolik jako v přírodě

Turistické značky vedou přírodou, ale i městy. A dalo by se očekávat, že ve městě, kde kolem nich projde množství lidí, budou potřebovat častější údržbu. Opak je pravdou. „Často kontroluji značky ve městě Jihlavě a musím zaklepat, že příliš netrpí. Ve městech se ale s oblibou využívají ke značení samolepky a ty mohou přestat lepit a je potřeba je obnovit,“ řekl Stanislav Balík.

Na konci louky vyhlížejte volavku

„Pyšníme se tím, že je naše značení jednotné v celé republice, všechny značky mají stejnou velikost. Existují ale takzvané volavky. Takové značky se používají v místech, kde delší úsek není označený ale je přes něj vidět. Třeba na louce nebo mýtině. Potom se na první vhodný předmět na konci louky může namalovat třikrát větší značka než je běžná. To je takzvaná volavka,“ vysvětlil značkař.

Stromy rostou, ale značka musí zůstat stejně velká

Klub českých turistů si zakládá na tom, že jsou všechny značky stejně veliké, jednotnost jim ale kazí příroda. „Stromy rostou a na nich se zvětšuje i značka. Její velikost musí značkař při obnově barvy upravit, tak aby odpovídala rozměrům podle metodiky,“ poukázal na zajímavý fakt Stanislav Balík, který už s barvami a štětcem chodí po Vysočině devátým rokem.

Značku umím od ruky, ale šablony s sebou nosím

Pro někoho se může zdát jednoduché namalovat na strom tři pruhy. Ale turistických značek je více druhů. „Tvar značek dokážu udělat podle ruky. Nejen tři pruhy, ale i směrové šipky nebo odbočku na vyhlídku, která má tvar trojúhelníku a odbočku k významnému objektu třeba pomníku. Ta má tvar takového čtverce vystupujícího nad barevný pruh. Na všechno jsou ale šablony, které zajišťují jednotnost značení a je vhodné je používat,“ řekl Balík.

Stanislav Balík, turistický značkař|foto: Milan Kopecký

Cestovní rychlost značkaře je necelý kilometr za hodinu

Denní úsek, který dostane dvojice značkařů za úkol projít a nabarvit, je zhruba od čtyř do sedmi kilometrů. „Obnovit značení na takové trase trvá osm i více hodin. Je potřeba nejen obtáhnout všechny značky barvou, ale i zajistit, aby byly dobře viditelné. Takže musíme často prořezávat keře nebo větve stromů,“ seznámil posluchače Regionu s prací značkaře Stanislav Balík. Nejvhodnějším objektem pro značku je podle něj strom. „Pokud potřebujeme dát značku na soukromý objekt, je to možné jen se svolením majitele. Většinou mám zkušenost, že lidé s umístěním značky souhlasí. Je možné využít i přírodniny, ale tak, aby nebyl narušen jejich ráz. Nevhodným objektem je naopak církevní památka, jako křížek a podobně. A když nenajdeme vhodný objekt, můžeme využít značkařské kolíky,“ vysvětlil značkař.

Když zabloudíš, tak to oznam klubu turistů

„Že někdo pokácí strom se značkou, se stává často. Málokdy to ale majitelé lesa nahlásí. O chybějící značce se pak dozvíme od pozorných turistů. Horší varianta je, když lidé jen nadávají, že zabloudili a nám problém ve značení neohlásí,“ dodal Stanislav Balík.