Zvuk dud je mečivý, průrazný, ale zároveň dokáže být hravý a taneční, říká Valentýna Křížová

18. srpen 2017

Když byly Valentýně Křížové z Pelhřimova čtyři roky, slyšela poprvé zvuk dud. Pak vzpomínku zasunula hodně hluboko a za třicet let konečně navštívila Dudácký festival ve Strakonicích. „Tam jsem dudáky slyšela naživo úplně poprvé a tam mě to zasáhlo, to zapadlo jako klíč do zámku, vzpomínka vytanula a bylo to tam,“ vypráví dudačka z Pelhřimova. Na dudy se naučila hrát za tři roky.

„S maminkou jsme si pořád dokola pouštěly desku Hrají a zpívají Plzeňáci, dudy byl pro mě zvuk z úplně jiného světa, zarylo se to do mě hodně hluboko. Začala jsem chodit do lidovky, protože mě bavilo hrát. Třináct let toho hudebního gruntu jsem získala od paní učitelky Dohnalové, ale ubíralo se to směrem vážné hudby. Základem byl klavír, ale přibírala jsem i jiné hudební nástroje,“ vypráví Valentýna Křížová.

Proud vzduchu musíte udržovat pořád konstantní, jinak to bude kvičet

„Při hře na dudy pomůže umět hrát na flétnu, i když tam se ruce drží obráceně a prstoklad je úplně jiný, přeci jenom se člověk naučí tvořit tón, naučí se frázovat a má zkušenost s dechovým nástrojem. Dudy tedy nejsou úplně dechový nástroj, říká se tomu aerofon, ale člověk musí udržovat pořád proud vzduchu konstantní, aby to nekvičelo. A klavír je základ, protože máte představu o harmonii,“ vysvětluje Valentýna Křížová.

Dudy jsou prastarý hudební nástroj, starý čtyři, pět tisíc let, byly vyvinuty pravděpodobně někde v oblasti Turecka, odkud se rozšířily do celého světa. „Kam zapluly, tam získaly svoji specifickou podobu. Mají spousty konstrukčních odlišností, spousty barevností tónu, některé mají čtyři píšťaly, některé jenom dvě.“

Můj sen je umět hrát na moldánky

Valentýna Křížová hraje na české dudy. „Mám sen, že bych se naučila hrát na moldánky, což jsou malé dudy v g-mol, které jsou v soběslavském muzeu uloženy a na které hraje pan Trubač z Klenovic a ten zvuk je nádherný. Varianty českých dud jsou i na našem území, jsou laděné v jiných tóninách,“ usmívá se dudačka z Pelhřimova.

Zvuk dud je podle Valentýny Křížové v dnešní době výjimečný, možná proto ji tak přitahuje. „Jsou exotickým nástrojem, zvuk je něco, co mě vrací do minulosti, kam já se ráda dívám, k tradicím, k životu našich předků. Zvuk je mečivý, průrazný, ale přitom dokáže být hravý, taneční, kam přišel dudák, tam bylo živo, tam se tancovalo. Radost ze života i návrat k tradicím, obojí mám moc ráda,“ vysvětluje Valentýna Křížová.

Dudy jsou ďábelský nástroj

Na výrobu dud se používá několik materiálů, dřevo, měď, teletina a kozí kůže. „Přiznám se, že dudy jenom užívám, pokud potřebují péči, svěřím je dudařovi Jungbauerovi. Oni sami to neradi vidí, abychom dudy rozkládali a moc se v tom šťourali, když to tak řeknu. Je to opravdu ďábelský nástroj, do toho jednou sáhnete a už to nikdo kromě dudaře nedá dohromady,“ směje se Valentýna Křížová.

Taky je to nástroj velmi citlivý. „Jako klavíristku mě překvapilo, že když se na dudy jenom křivě podíváte, začnou hrát úplně jinak, je to opravdu čertovský nástroj. Naladit pochopitelně jdou. U každé dírky mám ladící šroubek a tím já si zvyšuji nebo snižuji tón. Starší dudy jsou bez šroubků a ty se dolaďují včelím voskem a to je opravdové umění.“

autor: Tamara Pecková
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.