Byla jsem takovej cirkusák, vzpomíná Květuše Reitmayerová z Humpolce. Bruslit se učila od Áji Vrzáňové

Dědeček paní Květuše vedl Sokoly, s nimiž to dotáhl až na závody do Itálie. Tatínek v sokolském družstvu cvičil na hrazdě a na bradlech. „Na všesokolským sletu v Praze mu dokonce podal ruku prezident Masaryk, víte, co to pro takovýho kluka muselo bejt?“ září jí při vzpomínkách oči.

Plavala, cvičila, bruslila

Sportoval i tatínkův bratr. „On byl dlouho v Americe, ale za rodiči sem do Humpolce jezdil, třeba na rok. To jsem pak viděla, jak skáče do přehrady z mostu a udělá rovnou i dva přemety, než dopadne do vody!“ popisuje paní Květuše strýcovy dovednosti. Sama si ostatně do přehrady také často skočila i se svou sestrou. „Plavala jsem pak od mostu přes přehradu až ke Šperný skále tam a zpátky, ono mi to tak hodinu dalo,“ jmenuje další ze svých sportovních aktivit.

„Dělala jsem rytmiku, balet, byla jsem hrozný dítě, takovej cirkusák,“ směje se.
Velkou zálibu měla v krasobruslení. Strýc se jako samouk naučil spoustu figur na ledě a paní Květuši inspiroval. „Když jsem viděla, jak bruslí s těma ženskejma, opravdu předváděl krásný výkony, moc jsem se toho od něj naučila. Už v těch čtrnácti patnácti jsem bruslila velmi slušně,“ hodností se s úsměvem.

Humpolečtí továrníci mívali ve čtyřicátých letech ve zvyku pozvat na týdenní kurzy československé špičkové krasobruslaře – tři muže a tři děvčata. Každý jednoho ubytoval a poskytoval jim stravu a přes den se na tenisovém hřišti na umělém kluzišti trénovala povinná jízda. Na Květuši Reitmayerovou připadla budoucí mistryně Evropy i světa Ája Vrzáňová, která byla tehdy dokonce o dva roky mladší. „Byla velmi sympatická a hezká, milá. Nedávno zemřela,“ připomíná seniorka, která sice na bruslích nezávodila, ale přenosy v krasobruslení nikdy nevynechala, „To je veliká krása,“ říká nadšeně.