Děti jsou teď možná neohrabanější, ale tělocvik a přestávky mají pořád nejradši

Stanislava Prokešová byla velká sportovkyně a dlouholetá učitelka. Nejvíc let strávila na jihlavské základní škole v Seifertově ulici. Dodnes vzpomíná na svou první sportovní třídu a dodnes sleduje úspěchy svých žáků. Bylo jich za těch skoro čtyřicet let požehnaně.

„Jako malá jsem chodila na základní školu T.G.M., dříve Žižkova, kde třídní učitelka byla Paní Zdena Lišková. Učili tam mladí učitelé pan Hildemann a pan Razima, kteří školu pozvedli, byla nejlepší v Jihlavě,“ vzpomíná na svá školní léta Stanislava Prokešová. „V zimě nám tam stříkali led na hřišti, takže jsme bruslili, vedle na Štefánikově náměstí byl bazén, tam jsme chodili plavat,“ říká s úsměvem. Určitě i tyto krásné vzpomínky stojí za tím, že se sama stala učitelkou.

Většina dětí z mé první třídy vystudovala vysokou školu

Stanislava Prokešová byla sportovní gymnastka. Dostala se až do reprezentace. Je tak logické, že to byla právě ona, kdo převzal nově vzniklou sportovní třídu na dnešní základní škole v Seifertově ulici. „Chodil tam do třídy Bobby Holík, Gábina Augustová, Simona Holíková a další děti. Bylo jich osmatřicet. Z nich dvacet osm absolvovalo vysokou školu, spousta jich bylo v reprezentaci. Měla jsem z nich radost,“ vzpomíná učitelka a později i ředitelka školy.

Učitelka Stanislava Prokešová a její třída. První v třetí řadě zleva Boby Holík, druhá v první řady zprava Simona Holíková, uprostřed první řady v červeném svetru Gábina Augustová

Chytrost je v hokeji také potřeba

„Chodila jsem na hokeje, děvčatům na závody, ve škole jsem žehlila jejich průšvihy,“ usmívá se Stanislava Prokešová. Kariéry svých žáků ostatně sleduje dodnes a ráda chodí na studentské srazy. S maminkou Roberta Holíka se znala už ze školy a věděla, že to tehdejší mladá hokejová naděje nemá snadné. „Tatínek na něj byl velmi přísný, musel ráno trénovat. Snažil se, aby z něj vyrostl dobrý hokejista,“ říká učitelka s tím, že se ale Bobby učil dobře. „Ta chytrost v tom hokeji je také potřeba,“ říká.

Někteří jsou rošťáci, někteří hodní. Děti jsou pořád stejné

Stanislava Prokešová učila a později ředitelovala na základní škole v tehdejší Leninově, dnes Seifertově ulici skoro čtyřicet let. Může tak porovnávat. Byla především tělocvikářka a ví, že jak tehdy, tak dnes byl a je tělocvik spolu s přestávkami nejoblíbenější předmět. Od dob jejích učitelských začátků ale děti přece jen trochu zpohodlněly. Tehdy je totiž tak nelákaly počítače a televize. „Ty děti jsou pořád stejné. Někteří rošťáci, někteří hodní,“ konstatuje nakonec.

Spustit audio