Dům na okraji třebíčské židovské čtvrti ukrývá vzácnost. Na zárubni dveří je zachovalá mezuza

Radikální opravou teď prochází letos vyhlášená kulturní památka – domy číslo padesát devět a šedesát v ulici Leopolda Pokorného v Třebíči. Ještě před rokem a půl tam bydleli nájemníci, teď tam chce nový majitel podnikat. Pod kontrolou památkářů se snaží zachovat co nejvíc původního. Bojuje s dřevomorkou a houbou, odkrývá klenby a nástěnné malby ze začátku minulého století.

„Tady jsou vidět obnažené klenby. Je to taková ukázka toho, jak se v té době stavělo a jak bylo všechno složité a lepilo se jedno na druhé,“ ukazuje majitel domů Tomáš Dyntar. Člověk aby v domech pohledal pravý úhel. Zajímavá jsou i okna z jedné místnosti do druhé nebo vestavěné skříně na úzkých chodbách.

Podlahy ve většině místností jsou teď do hloubky odtěžené kvůli vlhkosti. V horním patře jsou vidět vrcholy dolních kleneb. „Tady probíhaly záchranné práce statického charakteru,“ doplňuje Tomáš Dyntar. Po malém původním dvorku se teď stavebníci pohybují po prknech, ale už teď je znát, že to bude kouzelné místo. Verandu podpírá velký válcový sloup, arkýř ukrývá toaletu, která sloužila celému domu. „Ten sloup je z pískovce. V rámci židovského města je to rarita,“ říká Tomáš Dyntar.

Další poklad najdeme na konci verandy v prvním patře. Na zárubni dveří je zvláštní malá obdélníková kovová krabička, která ukrývá papírek. Jde o mezuzu, schránku na výňatek z Tóry. „Údajně je jediná v třebíčských Židech,“ říká s pýchou v hlase majitel domu. Slibuje, že mezuza zůstane na svém místě.

Tomáš Dyntar vzpomíná, že už při první návštěvě věděl, k čemu budou propojené domy po opravě sloužit. „Ty prostory se přímo nabízejí ubytovat hosty,“ říká. V kulturní památce nemůže dělat žádné velké stavební změny, takže se budoucí hosté mohou těšit na malý labyrint, ve kterém bude každý pokoj jiný. „Šetrně vestavíme koupelny a bude hotovo,“ dodává majitel.