Humpoleckému Kašpárkovi je sto let. S dětmi se loučí po každém představení loutkového divadla

20. březen 2018

Loutkové divadlo Humpolec vzniklo v prosinci roku 1931. Tehdy loutkáři převzali loutky z fundusu na základní škole v Hálkově ulici. Od té doby k nim přibyla spousta dalších a i knihovnička her je za ty roky plná.

„Využíváme loutky zvané volná marioneta, čili loutky zavěšené na nitích,“ říká principál humpoleckého loutkového divadla Vladimír Hůla. Existují ještě marionety, které mají v hlavě pevný drát, s těmi ale humpolečtí nehrají. Loutky mají typizovanou velikost. Nejmenší, a patří mezi ně i Kašpárek, jsou třicet pět centimetrů vysoké. Vyšší jsou pak padesáti nebo sedmdesáticentimetrové. „Převážně máme padesátky,“ dodává principál.

Žlutou oponu humpolečtí okopírovali od Josefa Skupy

Loutkové divadlo sídlí v humpolecké sokolovně. Zpočátku hrálo v přízemí, dnes v patře. Má své pevné místo a vybavení, které loutkářům umožňuje spoustu variací. Scéna má dvě opony. Hlavní, červená, stoupá a klesá jen na začátku a konci představení. Mnohem bohatší, řasená žlutá, odděluje jednotlivá jednání. „Je to přesná kopie opony, kterou měl ve svém divadle pan Skupa. Humpolečtí loutkáři ji udělali podle jeho divadla, když vystupoval v Německém Brodě,“ prozrazuje Vladimír Hůla. Vlastní scéna má i možnost rozšíření směrem dozadu. Díky nasvícení pak loutkáři mohou využít dvojích kulis. Jsou tu lávky pro vodiče loutek i propadlo, třeba pro hru s vodníkem.

Hrom je stále možné vyrobit pomocí zavěšeného plechu

Osvětlovač má k dispozici panel, díky kterému může zesilovat a zeslabovat světlo, popřípadě vyrobit nějaký ten blesk. Hromy má technik ve zvukovém pultu. Z dřívějška tu ale zbyly i tradiční ruchařské pomůcky, jako je zavěšený plech, valcha nebo gong. „Když něco selže na technice, tak se to použije,“ říká Vladimír Hůla.

Loutková představení pokaždé zahajuje Sukův pochod

Každé představení, už od dob vzniku loutkového divadla, začíná sokolským pochodem od Josefa Suka. Tato tradice neměla přestávku za žádného režimu. A každé představení končí vystoupením Kašpárka. „Děti mu nosí obrázky, takže Kašpárek poděkuje, popovídá s nimi, zazpívá si s nimi, a děti jdou domů,“ říká principál, a ukazuje loutku s potměšilým úsměvem na dřevěném obličeji. Je stará neuvěřitelných sto let a kostým jí měnili naposledy v padesátých letech minulého století. Přesto je humpolecký Kašpárek stále jako živý.

V březnu se loutkáři sjíždějí na Humpoleckou marionetu

Od roku 2014, vždy v březnu, pořádají humpolečtí přehlídku loutkových divadel. Jmenuje se Humpolecká marioneta a sjíždějí se na ni marionetová divadla z širokého okolí. Mezi stálé hosty patří například divadlo z Polné nebo Třeště. Přehlídka je nesoutěžní a účastníci si z ní na odvážejí pamětní poháry.

Spustit audio