Josef Váňa, zapomenutý generál z Ústrašína

1. říjen 2014

V obecní kronice obce Ústrašín se píše: „Z našich vojínů byl v legiích na Rusku Váňa Josef, kandidát filozofie, jenž brzo po svém zajetí vstoupil do vojska srbského a pak do legií československých, kde dosáhl hodnosti podplukovníka a velitele 7. tatranského pluku“. S touto informací a s poznámkou, že v domě číslo popisné č. 4 vedle hospody, naproti kostelu bydlí neteř pozdějšího divizního generála, jsem se vydal do Ústrašína.

Ve zmiňovaném domě jsem skutečně zastihl Váňovu neteř paní Marii Trnkovou. Ta mi vyprávěla o tom, že Josef Váňa pocházel z dvanácti dětí. Jeho otec byl ve vsi statkářem a dům, ve kterém nyní žije, celý přestavěl. Všechny jeho děti musely pomáhat s hospodářstvím. Stejně jako strýc Josef, se kterým několikrát potkala po válce, když do Ústrašína přijížděl, aby navštívil své sourozence a kamarády. O svém působení v armádě ani v 1. světové válce příliš nevyprávěl. Paní Trnková ví, že se říkalo, že se zná s Ludvíkem Svobodou, ale vždy když přišla řeč na válku, tak raději mávl rukou a změnil téma hovoru.

V Ústrašíně jsem proto zamířil za další příbuznou. Babička paní Jarmily Macurové byla sestrou Josefa Váni. Ten ač prvorozený syn nepokračoval v rodinném řemesle, tedy zemědělství, ale jeho otec jej poslal na studia do Prahy. Na škole se seznámil s jistým studentem Lukešem, synem velkostatkáře z Vyžlovky, kterého později doučoval. Přitom poznal jeho sestru Liduškou. Rodiče ale jejich lásce nepřáli, protože Váňa byl pouhým synem sedláka z Vysočiny.

Mladý Josef tedy narukoval do rakousko-uherské armády, záhy padl do srbského zajetí a přešel do československých legií, kde to dotáhl do hodnosti podplukovníka. Po návratu pokračoval ve vojenské kariéře, studoval i na školách v zahraničí a rostl v hodnostech. Rodiče Lidušky nakonec sňatku s jejich dcerou svolili.

Generál Váňa prošel několika vojenskými pluky a před druhou světovou válkou velel druhé divizi, takzvanému mobilizačnímu tělesu. Od první ledna čtyřicátého roku byl ve výslužbě, ale v květnu roku 1945 se zapojil do Pražského povstání. Do jeho osudu zasáhl také komunistický převrat. Spolu s manželkou se musel vystěhovat z vily na Pražské Hanspaulce a dožil na statku manželčiných rodičů ve Vyžlovce. Zemřel v roce 1976 a manželka Libuška po jeho smrti odešla do domova důchodů. Ještě před tím však na zahradě jejich domu ve Vyžlovce spálila veškerou korespondenci a dokumenty.

autor: Petr Hladík
Spustit audio