Kokršpanělé Ivy Maršíkové z Vysoké vozí ceny z evropských soutěží

Když přijdete k Maršíkům na zahradu, chvíli neslyšíte vlastního slova. Jedenáct anglických kokršpanělů chovatelské stanice Od Bukové studánky vás nadšeně vítá štěkotem. Většina z nich má na polici u majitelky Ivy Maršíkové svoje poháry a ceny z našich i mezinárodních psích soutěží. Iva splnila sen své mamince, která toto plemeno milovala.

Pořídily si prvního psa s průkazem původu, když bylo Ivě čtrnáct let. „Děda byl hajný a řekl, že mi s chovem pomůže, že mě naučí loveckou upotřebitelnost a soutěže, protože s nimi už měl nějaké zkušenosti,“ vzpomíná chovatelka.

Chovatelé psů mají na poháry v několika místnostech, já mám jen jednu skříň

S úspěchy na výstavách to totiž není snadné. Nejde vzít psa s průkazem původu jen tak na zahradě a přivézt ho na výstavu s představou, že hned vyhraje. Podle Ivy je nutné se naučit i to, jak to na výstavách chodí, je třeba nasbírat zkušenosti. Vědět, že pes musí být upravený, poslušný a splňovat mnohá estetická pravidla. „Musí mít plnochrupost, dobrý skus a třeba jednobarevný kokr nesmí mít víc bílých skvrn kromě jedné skvrny na krku ve velikosti lidské dlaně,“ popisuje některé ze soutěžních pravidel chovatelka.

Čtyři police plné cen jsou podle Ivy zatím málo. „To je naprosté minimum toho, co někteří chovatelé mají doma, mívají i tři místnosti,“ směje se. Tento víkend si přivezla z Malacek na Slovensku cenu nejlepší kokršpaněl na speciální soutěži, je tu cena best of breed za nejlepšího psa, stojí tu i pohár z klubové výstavy na Slovensku od anglického rozhodčího, který považuje za hodně cenný. V Rakousku letos ocenili mezi 45 kokršpaněly dalšího zdejšího psa cenou CACIB, což je titul který znamená nejlepší pes a nejlepší fena daného plemene.

Nevěsty jezdí i za hranice

Fenky se nechávají nakrýt a psy stanice k nakrytí poskytuje. Štěňata se domlouvají i přes hranice: „Tady pro toho černého pejska už máme domluvenou nevěstu z Maďarska. Ale ta musí přijet k nám,“ směje se Iva. Štěňata od kokršpanělů z Vysoké už žijí ve Francii, Polsku, a další se domlouvají. „V Estonsku máme dva pejsky, kteří sklízejí úspěchy téměř na každé výstavě, jsou to bráška se ségrou a dělají mi reklamu,“ raduje se Iva Maršíková.

Současných jedenáct psů už si Iva Maršíková nechává v chovatelské stanici: „Je to všechno můj odchov a každý pro mě strašně moc znamená. Třeba Cilka, to je jedenáctiletá dáma, tu najdete ve všech rodokmenech mojí chovatelské stanice Od bukově studánky. Je to můj první odchov a jsem na ni strašně moc pyšná.“

autor: dak
Spustit audio