Kostýmy Zdeňky Vaňkátové Chalupové se mihly i na prknech Národního divadla

17. červenec 2017

Škrobené nadýchané rukávce, šněrovačky, vyšívané zástěry a bohatě skládané sukně – nemluvím o nějaké výstavě historických oděvů. To všechno umí ušít Zdeňka Vaňkátová Chalupová z Havlíčkova Brodu. Obléká totiž hned tři folklórní soubory. Je původem z Pardubic a tak zůstala věrná východočeským krojům.

„Když jsem byla na mateřské, tak moje pětiletá dcera chtěla začít tančit a ve Slatiňanech v Lidové škole umění se otevíral folklórní soubor Formánci. Tam mi ji vzali,“ vzpomíná Zdeňka Vaňkátová Chalupová. Bylo to před dvanácti lety. Tehdy rozdala vedoucí souboru rodičům tanečníků látky s tím, že kroje budou šít sami. „Já jsem na to koukala úplně vyděšená, že má hrozně velkou odvahu takhle to těm rodičům svépomocí dát,“ vypráví, jak to tehdy celé začalo. Sama je totiž vyučená dámská krejčová. Situace měla logické vyústění. Zdeňka Vaňkátová zkusila kroj ušít a už jí to zůstalo.

Plátno na košile musí být poctivé, aby vydrželo časté praní a škrobení

Lidové kroje mají svá pravidla a vycházejí z historických pramenů. Zdeňka Vaňkátová Chalupuvá ale měla štěstí. Vždy dostala přesné zadání i látky. Na jižní Moravě už naštěstí existují specializované obchody na kroje, takže výběr materiálu byl. Kanafasy a plátna jsou dnes také běžně k dostání. I když pro kroje je potřeba plátno pevnější, hustěji tkané. „Protože se ty košile vyvářejí a škrobí, po každém tancování je perou a musí být bílé,“ vysvětluje krejčová. To samé samozřejmě platí i pro spodnice a halenky. Bílé prádlo je navíc zdobené štykováním, bílé dírkované výšivce.

Kroj nesmí omezovat v pohybu, často je ho třeba upravit

Zdeňka Vaňkátová Chalupová na začátku nedostala na jednotlivé části krojů žádné střihy. Musela si je vymyslet sama. „Přinesli mi třeba starou šněrovačku a řekli: ušij nám to na moji velikost. Takže každého člověka, na kterého šiju, mám v ruce. Každého si musím oměřit, jezdím na zkoušky za nimi,“ říká. Hotový kroj musí sedět a neomezovat tanečníky v pohybu. Stává se tak, že je potřeba oblek upravit.

Svým způsobem jsem s nimi byla na jevišti

Díky práci pro folklórní soubory si Zdeňka Vaňkátová zkusila ušít i kostýmy divadelní. Pod vedením režiséra Bohumila Gondíka, otce herců a moderátorů Adély a Dalibora, vznikla u příležitosti stopadesátiletého výročí Sokola zpěvohra Prodaná nevěsta. Hrála se několik let po celé republice a zavítala i do divadla ABC a dokonce i na prkna zlaté kapličky – Národního divadla. Zdeňka Vaňkátová Chalupová ale skromně dodává, že se tam její kroje vlastně jen mihly. Sama viděla představení čtyřikrát. „Svým způsobem jste s nimi na jevišti,“ říká.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.