Kraj Vysočina má svoje pohádky

17. březen 2016

Bohdana Sroku byste potkali v učebnách církevní Střední odborné školy sociální v Jihlavě. Školu v roce 1990 zakládal a stále sem chodí učit, i když by mohl být téměř dvacet let v důchodu. Zdejší studentky a jejich budoucí rodinný život jej inspirovaly k napsání dvou pohádkových knížek.

„Myslel jsem na to, že z nich jednou budou mámy, a že by se jim to mohlo hodit pro děti. To byl hlavní motiv, proč jsem to psal,“ zamýšlí se.

Pohádky měl rád vždycky a podvědomě toužil napsat i nějaké podle svého vkusu. Na to měl nakonec čas až v pozdním věku. Knížky vyšly 84 letému autorovi postupně v letech 2014 a 2015. Druhý soubor nazvaný 3x7 pohádek z bramborového kraje musel dokonce přepisovat, protože si je omylem vymazal z počítače. „Ale nelituju toho, myslím, že to, co jsem napsal potom, je nakonec ještě lepší,“ usmívá se. Bohdan Sroka také děkuje oběma ilustrátorkám, Michaele Pacherové a Radce Blahušové, jejichž obrázky podle něj vyjadřují velkou radost a dětem se líbí.

Kromě několika námětů odjinud, například od Boženy Němcové, příběhy pro děti vymyslel. V Pohádkách z Vysočiny najdeme stejně jako v klasických pohádkách čerty, Honzu, krále, ale i prosté lidi z tohoto kraje. Krásnou češtinou psané pohádky přinášejí moudrost i poučení. „Vydřiduch? To je sedlák, který svoje čeledíny okrádá, kde může. Ale na konci se polepší, a to je na tom to krásné,“ usmívá se autor.

Bohdan Sroka, pedagog a spisovatel

Vysočina je nádherný kraj

Potřebuje Vysočina svoje pohádky? Drsný kraj, kde rostou jen brambory? To si Bohdan Sroka rozhodně nemyslí: „Ale brambory jsou moje zamilované jídlo! Taky tady rostou švestky, z nich je slivovice, máme tady jablíčka, je tady krásně! Já jsem se tady narodil a ten kraj mám rád.“ Vysočinou putoval se skauty, které léta vedl a rozmanitá zákoutí Vysočiny zná i z cestování po ostatních školách z doby, kdy byl ředitelem jihlavské Střední osborné školy sociální.

autor: dak
Spustit audio