Místo mokřadu je teď v lese nad Koníkovem studánka s jezírkem. Teď tam přibyla i vrba

26. květen 2015

Ještě před několika lety byl v lesíku nad Koníkovem na Žďársku jen mokřad. Dnes je tam studánka se zastřešeným pramenem, stůl s lavicí a jezírko, které by si mohlo zahrát i v Jiráskově Lucerně. Za vším stojí jeden člověk a jeho láska ke zdejší přírodě.

„Já když jsem tady jezdil autobusem, tak vím, že tady pořád tekla voda přes silnici. Tak mě napadlo, že kdyby se tady udělala studánka, že by to bylo parádní,“ říká Jaroslav Pustina. V nedalekém Věcově žil dlouhé roky a když se teď odstěhoval, pořád ho to sem táhne. „Vím, že to na mě působí, tak jsem si ulomil dvě větvičky a pak se mi to zkřížilo v prstech. Našel jsem tam pramínek, začal jsem tam kopat,“ vzpomíná na dobu před sedmi lety.

Tehdy studánka neměla své jméno. Říkalo se jí podle lesíku, kde pramenila: V Koutě. Teď je na budce, která kryje pramen, přibitá cedulka se jménem Barunka. Když Jaroslav Pustina přihlašoval studánku do soutěže Studánka roku 2015, pojmenoval ji ještě podle místa. Když ale přijel ke studánce, aby ji upravil, dal jí nové jméno. „Když jsem odtud odcházel, tak jsem se těžko loučil s vnučkou Barunkou, a tak jsem říkal: Bude to Barunka,“ vysvětluje Jaroslav Pustina.

Cedulka se jménem Barunka prý vydrží i tisíc let. „Ta cedulka je od stolaře z Třeště. Říkal, že je to hodně drahé dřevo, které přežije několik generací,“ říká Jaroslav Pustina. Je tak dost dobře možné, že přístřešek nad studánkou vezme čas, ale cedulka přežije.

Od letošního jara roste u potůčku pod studánkou i vrba. Jaroslav Pustina si totiž schoval část velikonoční pomlázky, nechal ji zakořenit a při poslední návštěvě ji u studánky zasadil. Spolu s jezírkem tak vzniklo místo doslova pohádkové.

Jaroslav Pustina u studánky Barunka
Spustit audio