Mistr světla z Třebíče létá někdy i ve snu – zdá se mu o kanystru, ze kterého rychle mizí benzín

3. září 2014

Ladislav Teplý přivezl před pár dny do Třebíče zlatou medaili z mistrovství světa v ultralehkém létání. Podle všech si ji zasloužil stejně jako jeho pražský kolega pilot Petr Chvojka, který dostal titul k dvacetiletému výročí svého nadpozemského koníčku. Navigátor Láďa z Vysočiny se na letišti batolil už v plenách, pak na něm jako kluk celé prázdniny stanoval, aby si za odměnu mohl zalétat. Dnes je mistr světa, ale na vavřínech neusíná.

Sedmatřicetiletý truhlář, kromě létání, věnuje čas motorkám a třem psům, které mají s přítelkyní. Spí zhruba čtyři hodiny denně, aby všechny své záliby stihl. Řekněme, že si užívá život plnými doušky. A rozhodně nemá v plánu zbrzdit. Ani to po něm nikdo doma nechce, když domů vozí zlato ze světa. Sám tomu ještě nevěří, stejně jako na bedně vítězů v Maďarsku, kde mu tóny české hymny vháněly slzy do očí. Někdy v nich ale má i strach. Zejména při pohledu na prázdnící se kanystr s benzínem.

„Málokterej pilot by sedl do letadla se 13 litry paliva. Ale my dostaneme omezený palivo a musíme být ve vzduchu co nejdýl. Máme poslední tři litry benzinu mezi nohama. Vidíme ty poslední tři litry, a jak začne ubývat kanystřík tak víme, že máme tak 20 minut na dolet na letiště. To už bývá že člověk přepočítává v hlavě, jestli sednem do terénu. Někdy se pohádáme. To když jeden říká, že máme letět doleva a druhý že doprava. Ale to k tomu patří. Jsme kamarádi,“ říká navigátor rogala Láďa Teplý z Třebíče, kterému se někdy o prázdnícím se kanystru i zdá.

Západomoravský aeroklub v Třebíči je na svého člena moc pyšný. Svorně tvrdí, že to čekali. On sám by to rozhodně neřekl ještě zhruba před deseti a více lety. Jako malý kluk musel na letišti spát, aby si mohl druhý den zalétat. „Nabídli mi pánové, že když jim letadlo pohlídám, byla to čistá louka bez hangárů, tak jsme postavili stan, pohlídali letadlo a oni nás pak povozili. Strávil jsem tady víkendové noci nebo i prázdniny. Počítače mě nebavily, co ve městě, byl jsem v přírodě, nechodil po hospodách,“ říká usměvavý krátce střižený brunet, který s vysílačkou v ruce a zalomenou hlavou sleduje oblohu, ze které se blíží dolů jeden z jeho kolegů.

autor: ost
Spustit audio