Na Klábosilův noční přesun je potřeba se pořádně obléknout a obout

Je to taková stezka odvahy, vlastně se z klasické táborové stezky odvahy vyvinula, vzpomíná jeden ze zakladatelů a organizátorů Radek Hůlka: „V dřívějších dobách na letních táborech, když děti chodily na noční hlídky a stezky odvahy a tam se setkávaly s různými strašidýlky. Jedno z nich se jmenovalo Klábosil a podle něj jsme noční přesun pojmenovali.“

„Po táborech jsme přemýšleli, co budeme dělat na podzim,“ dodává Radek Hůlka. „První ročník se konal v roce 1993, to ještě spousta dnešních organizátorů nebyla na světě. Neexistovaly ani mobily, takže když někomu trasa trvala poněkud déle, ve tmě zabloudil nebo měl potíže, nezbylo než čekat, dokud nedorazili. Třeba až do oběda následujícího dne, nebo kolikrát ještě déle,“ usmívá se. Současnost podle něj umožňuje se v případech nouze dovolat se mobilem, ale také lépe se obléknout. „Dnešní materiály jsou na to výborné. Často nad ránem mrzne, někdy hustě prší, ale když je člověk dobře oblečen a obut, tak mu to nevadí.“

Vyráží se pokaždé z jiného tajného místa

Počet účastníků nočního pochodu se postupně zvedá, jezdí na něj lidé z celé republiky a pár jich bylo i ze zahraničí. Radek Hůlka na pořádání a vymýšlení dávno není sám, na trasách, pořízení dopravy mnoha autobusy, občerstvení pro přibližně pět stovek chodců pracuje asi čtyřicet lidí. „Autobusy je rozvezou na tajná místa – podle délky tras, kterých je osm, od dvanácti až do třiceti čtyř kilometrů. Tam dostanou popis trasy, kudy se mají dát a popis míst, kde najdou úkoly. Mají svoji mapu a buzolu, a kudy půjdou, jak jim to půjde, to už je na nich,“ vysvětluje organizátor pravidla hry.

Jedna z tras je i pro děti, je pětikilometrová a vychází se dříve, aby nebyly děti moc unavené. „I děti plní úkoly a na konci si opečou buřtíka,“ říká Radek Hůlka. Úkoly ale podle něj nejsou snadné: „Snažíme se je dělat každý rok motivační a zaměřené na určité téma. Letos jsou to osobnosti českého národa. Některé otázky jsou formou testu, jinde zase chceme, aby sami účastníci něco vymysleli, aby nepoužívali jen tužku, ale i hlavu.“

Největší odměnou je guláš a výsledková listina

Kombinace času, za který trasu zvládli a správnost splnění úkolů, pak dává vzniknout výsledkové listině. „Tady už jde o prestiž,“ směje se Radek. „Nemůžou se výsledků dočkat a honí nás, ať už to máme, i když to není nijak oficiální, dáváme to jenom na naše stránky a na facebook. A vůbec největší odměnou je guláš. Na ten se všichni těší, ještě než vyrazí na cestu. Letos ho musíme mít 130 litrů,“ uzavírá organizátor Klábosilova nočního přesunu, který se o akci stará celého čtvrt století, i když ji jako účastník nikdy neabsolvoval. „Těší mě, když se s námi lidi loučí, děkují a hned se ptají, kdy to bude za rok. To mě naplňuje možná ještě víc, než kdybych to sám chodil. Ale kdo ví, třeba na to jednou taky dojde.“