Na kole ujel „Sutoja“ desítky tisíc kilometrů přes tři kontinenty
Vysoký štíhlý muž s kolem obtěžkaným zavazadly právě přijel z malého výletu v Alpách. „Vyrazil jsem na dvoutýdenní cestu, jel jsem přes Paso del Stelvio, který je ve výšce přes dva tisíce sedm set metrů nad mořem,“ vypráví nadšeně. Alpský průsmyk je samá serpentina, je to nejvýše položené sedlo ve Východních Alpách, ale Jiřímu Semerádovi, jak se Sutoja jmenuje občanským jménem, už dávno nedělají hory potíže.
„Já už jsem v takovém stádiu, že kopce neřeším. Dostanu do sebe energii, a pak vyjedu všechno,“ usmívá se. „Alpy jsou úžasné, je tam spousta cyklostezek, ujedete stovky kilometrů a nepotkáte auto, všude okolo krásná panoramata, tam si člověk tu cyklistiku opravdu užívá.“
Nejprve chtěl na kole dojet k moři
Jako první delší cestu za hranice si ale vybral rovinu. Chtěli dojet s přítelkyní k moři, tak se vydali podél Labe až do Hamburku. Cesta se nakonec protáhla na měsíc a půl, když si projeli i Dánsko. Na další cestu se vydali také k moři, ale tentokrát už na jih. „Když jedete z Pasova dolů, tak máte po cestě jenom jednu velkou překážku, a pak už je to pořád dolů z kopce k moři. Projeli jsme si Itálii, Řím, byla to nádhera, každé městečko je jiné, všude památky, a zakončili jsme to Sardinii, kterou jsme si také celou projeli,“ vzpomíná Sutoja.
Když chtěl vidět antickou Tróju, to už vyrazil na východ Turecka, až k hranicím se Sýrií sám. „Přesně kilometry nepočítám, ale to Turecko bylo to asi 7700 kilometrů, potom kolem Evropy jsem najel přibližně 16 000 kilometrů a v Americe to bylo kratší, kolem deseti tisíc,“ přemýšlí cyklista. Většina řidičů v Evropě je příjemných, v Turecku byli vyloženě přátelští lidé, i mezi policisty, kteří nezištně pomáhali, když bylo potřeba. Naopak v severní Americe se setkal i s arogantními řidiči a mnohokrát byl legitimován policií jen proto, že se někomu osamělý cyklista nezdál a zavolal na něj hlídku.
Kolo může vážit až šedesát kilo
Když je člověk ochotný spát ve stanu, občas se pár dní neumýt a uvařit si jednoduché jídlo na cestovním vařiči, může cestovat i hodně skromně. Na kolo se dají umístit dvě tašky k přednímu kolu, dvě k zadnímu a taška na řídítka. Na nosič pak přijde stan, karimatka a spacák. Nesmí chybět zrcadlovka, stativ a dva objektivy, ale hlavně pumpička na kolo, nářadí a náhradní díly. Na amerických dálnicích například, se totiž válí kusy prasklých pneumatik kamionů, které v sobě mají ostré hřeby. Tam měl Jiří Semerád nejvíce defektů a kolo neustále opravoval. Samonafukovací karimatku také vyměnil za obyčejnou velkou a pevnou, protože stačilo pár nocí v turecké stepi, a nafukovací karimatku ostré trávy propíchly.
Přezdívku Sutoja má od mládí
Jiří Semerád jezdil na kole i s kamarády po České republice. „Tehdy na těch cykločundrech jsme měli každý nějakou přezdívku a mně se říkalo Sutoja, jako po moravsky jsem to já, a už mi to zůstalo,“ směje se. Zní to japonsky, ale když pátral, co by to mohlo v japonštině být, ukázalo se, že asi nic. Zato našel horu v Peru stejného jména, a to už začalo znít jako plán: „Jestli pojedu příští rok do jižní Ameriky, tak bych se na tu horu moc rád podíval.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
