Na létání je nejlepší, že člověk letí
Splnit si pradávný sen člověka létat jako pták, dnes už není tak těžké. David Zouhar z Jihlavy je fanouškem bezmotorového létání už od dětství. Jak říká: „Vyrůstal jsem v dobách, kdy hrdinou byl kosmonaut a lidstvo chtělo dobývat vesmír,“ a tak začal docházet do tehdejšího Svazarmu, aby se jako první krok naučil ovládat sportovní kluzák.
Předpisy při výuce ovládání letadla jsou velmi přísné a do kabiny letounu vás samotného pustí letecký instruktor až když si je jistý, že všechno dokonale ovládáte. Musíte znát všechna nařízení, umět komunikovat přes rádio na speciálně určených frekvencích pro letecký provoz a také vědět, k čemu jsou všechny ty budíky. „Je tady výškoměr, rychloměr, a taky variometr, který nám ukazuje, jak rychle stoupáme nebo klesáme,“ ukazuje v kabině David Zouhar.
V dnešní době už není těžké pořídit si vlastní letadlo, záleží čistě na tom, čemu dáváte ve volném čase přednost. „Člověk může nekoupit motorku a za ušetřené peníze si koupit letadlo,“ směje se pilot. Ceny začínají už na sedmdesáti tisících korunách za jednomístný sportovní kluzák. Poloha při létání je příjemný pololeh, takže se svačinou v kapse a zásobě pití vydržíte letět i třeba 8 hodin.
Při sportovních dálkových letech se nejvíce boduje návrat do stejného místa, takže podle Davida Zouhara je ideální uletět například 500 kilometrů ve tvaru rovnostranného trojúhelníku a vrátit se na domovské letiště. Létá se ale i v horách nebo v zahraničí. Při dobrých podmínkách, kde hraje hlavní roli počasí, teplota vzduchu a proudění větru, se dá překonat i nečekaně velké stoupání. „To se mi jednou povedlo překonat takzvané diamantové převýšení, kdy se člověk vlastní silou dostane nahoru o 5 tisíc metrů. Začínal jsem nad Pradědem ve výšce dvou kilometrů a skončil jsem na sedmi tisících metrech, to bylo moc pěkné,“ chválí si zážitek ve vzduchu David Zouhar.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
