Na speciální tvary pilníků a rašplí ještě nikdo stroj nevymyslel. Drahomír Smejkal je dělá ručně

Drahomír Smejkal nedělá komplet celý pilník. Potřebuje hotovo těleso z uhlíkové oceli, do něhož vyseká ostré drážky pilníku, a celý pilník se potom musí ještě zakalit. To už se ale dělá v nedalekém podniku Ajax, kde se Drahomír Smejkal také vyučil a s ručním výsekem začínal.

Strojové rašple nejsou tak ostré

Jaký je rozdíl mezi strojovou rašplí či pilníkem a ručně vyrobeným nástrojem? „Ta ruční je zaplněná celá, nejsou tam žádné pravidelné cesty, takže když ji použijete, zabírá po celé ploše. Nehledě na to, že jsou mnohem ostřejší. Strojové rašple, jak jsou pravidelně sekané, tak při zabírání dělají na ploše proužky nebo zoubky. A je to poznat i podle zvuku,“ ukazuje Drahomír Smejkal oba nástroje při práci.

Ručně vyrobené rašple a pilníky ocení všichni, kdo potřebují nástroj ostrý, kdo s ním pracují často anebo potřebují speciální tvar. Kulaté tvary, jehlové špičky, obloučky, vykrojené kotouče všech velikostí na ruční frézku, podkovářské rašple, pilníky pro nožíře, nástroje na výrobu protetických pomůcek, jako jsou umělé nohy nebo boty, to všechno se musí dělat ručně. Na tyto tvary zatím nikdo ještě stroj nevymyslel. Pilníkář vytahuje ze skříně dva kotouče s ostrými zoubky, které skládá vedle sebe a ukazuje, kudy mezi nimi projede kus molitanu: „Když se dělají houbičky na mytí nádobí, takhle to jde proti sobě, oni tam hodí ten molitan, a máte vlastně ten tvar, to vykrojení.“

Práce je čím dál víc

Drahomír Smejkal dostal za ruční výrobu pilníků a rašplí v roce 2005 ocenění Nositel tradice lidových řemesel a na jaře 2016 k němu přibylo ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby kraje Vysočina za výsek pilníků a rašplí. Ale místo aby pomýšlel na odpočinek, práce přibývá, i když s ním už pracuje i jeho syn. „V Evropě jsou pilníkáři ještě starší než já, takže postupně odpadají a zakázky se přesouvají sem. Začíná toho být hodně,“ říká Drahomír Smejkal a je proto rád, že řemeslo naučil i svého syna.