Naši herci milují být ženami a my ženy jim s tím rády pomáháme
„Dvacet pět let v divadle vám přinese spoustu přátel i zážitků. Nejvíce se vryjí do paměti ale ty nejstrašlivější. Například když herečce Laďce Něrgešové při premiéře upadl příčesek a pak přiběhne do vlásenkárny a pořádně vás zpucuje,“ vzpomíná s úsměvem na tváři Zdena Černá na okamžik, který navzdory očekávání vlásenkářku a herečku doživotně stmelil.
Za Zdeničkou, jak jí kolegové s láskou říkají, chodí do vlásenkárny všichni rádi. Očekává je každé ráno před zkouškou a každý večer před představením. Má hodinu a půl na to, aby zvládla všechny hlavy, ať jich je ve hře pět nebo patnáct a v průběhu představení se mohou samozřejmě různě měnit.
Herečka Vladimíra Čapková ale přiznává, že do vlásenkárny chodí někdy i tajně, považuje ji za malé království, ve kterém najde úplně všechno. Za nejerotičtější zážitek považuje, když jak říká, ukecá Zdeničku, aby jí umyla a podrbala vlasy.
Ve vlásenkárně Horáckého divadla najdete zhruba dvě stovky paruk a také kníry, které většinou vyráběla právě paní Černá. Z ostříhaných, vypraných, natupírovaných a vlásek po vlásku do síťky navlečených lidských vlasů. Teď aktuálně se ale nejvíce využívají právě paruky díky muzikálu Někdo to rád horké, kde se dva herci v průběhu hry stále mění z mužů na ženy. Nalepování řas, paruky a zmalované rty si prý báječně užívají. A protože v Horáckém divadle maskér není, pomáhá jim s proměnou nejen vlásenkářka Zdena, ale i dvě herecké kolegyně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
