Nechtěl bych mít na sklonku života průšvih, říká oceněný záchranář Michal Fischer

22. září 2016

Mezi rokem 1969, kdy nastoupil k záchrance, a dneškem je obrovský rozdíl, říká lékař Michal Fischer z Havlíčkova Brodu. Zatímco tenkrát jezdili záchranáři vozy Škoda 1203 s minimálním prostorem uvnitř a ve vybavení byl pouze kyslík a infuze, dnešní sanitky jsou velké, komfortní a lékaři v nich mají ohromné možnosti. „Ty vozy mají obsah 2100 kubických centimetrů, mohou jet rychlostí až 180 kilometrů za hodinu, ale to my nevyužíváme, protože hlavní je bezpečnost – nás, pacientů, i ostatních účastníků provozu,“ vysvětluje lékař.

Díky pokroku medicíny se dá zachránit mnohem více životů: „Máme v podstatě k dispozici pojízdnou laboratoř, kde okamžitě zjistíme životní funkce pacienta, máme monitor i defibrilátor, jsme napojeni na specializovaná centra v nemocnici a můžeme se domlouvat na postupu a podobně,“ chválí Michal Fischer současné vybavení záchranných vozidel.

Přibylo opilců a jsou s nimi problémy

„Na záchrance musí být kvalitní doktoři, musí mít tu práci rádi a musí být také týmovými hráči,“ říká lékař o své náročné práci. Za dlouhá léta služby neměl nouzi o šťastné konce, ale i drastické zážitky. Podle Michala Fischera jsou v posledních letech největší problémy s opilými lidmi. „Není víkend, abychom nevyjížděli k nějakému opilci. Ti lidé mají třeba tři promile, rvou se, rozbíjejí výlohy, chovají se jako zvířata.“ Nevyjet nebo neposkytnout pomoc však ani v takových případech naprosto nepřichází v úvahu.

Záchrance chybí personál

Michal Fischer dostal v roce 2016 od kraje Vysočina Záslužnou medaili kraje Vysočina své dlouholeté působení u záchranky, za to, že je oporou mladým lékařům a předává jim své zkušenosti i za svůj lidský přístup a ochotu. Slouží lidem dál, i když by dávno mohl odpočívat. Záchranka totiž nemá dostatek lékařů, takže Michal Fischer, i když pracuje také jako anesteziolog na psychiatrii a jako koroner, stále zůstává na částečný úvazek i u záchranné služby. „Ale hned jak někdo nastoupí, tak rád odejdu,“ směje se jednasedmdesátiletý aktivní záchranář.

Štěstí má, že je zdravý a stíhá i rodinu, vnoučata a práci na dvou zahradách, kde fyzickou dřinou velmi rád relaxuje. K tomu sportuje, jezdí na lyžích i na kole a závodně hraje ping pong. „Pořád ještě můžu sloužit, ale jak člověk stárne, přece jenom je pomalejší, méně obratný, ani ten mozek už tak neslouží jako v mládí, takže bych nerad měl na sklonku života nějaký průšvih,“ uzavírá po zásluze oceněný lékař Michal Fischer.

autor: dak
Spustit audio