Noční let plukovníka Vladimíra Chadalíka zůstává i po letech záhadou

Po vysvětlení pátral společně s historiky a rodinnými příslušníky Vladimíra Chadalíka Jan Schneider z havlíčkobrodského Okrašlovacího spolku Budoucnost.

„Vladimír Chadalík byl voják a pracoval na havlíčkobrodském letišti. Co se stalo jednadvacátého srpna roku 1968? Krátce po půlnoci pro něj přijela spojka z letiště a odvezli ho zpátky, protože nastala okupace a vojáci museli být na svých místech. Na letišti měl údajně asi dva telefonáty, kdy jenom odpovídal krátce, úsečně: rozumím, provedu, a potom si přes absolutní zákaz létání nechal připravit vrtulník a odletěl. Prý na obhlídku počasí, což byl tehdy úkon zcela běžný,“ vypráví Jan Schneider.

Z Německa do Jugoslávie za členy vlády

Když se nevracel, začali pracovníci letiště pátrat po jeho osudu. Tou dobou už ale rádiová stanice Svobodná Evropa hlásila, že český důstojník přeletěl s vrtulníkem československé armády a přistál s ním ve Straubingu v západním Německu. Tam jej vyslýchali Němci a Američané. Vladimír Chadalík jim sdělil, že se chce přesunout dále do Jugoslávie. Měl za to, že má vzniknout vláda v exilu a chtěl členy vlády, kteří tam byli na dovolené, informovat o tom, co se u nás stalo.

„O čem je letěl informovat tak krátce po okupaci, nám připadalo velmi záhadné, jediné vysvětlení bylo, že se Chadalík se svými válečnými zkušenostmi domníval, že rozkaz o zákazu jakékoli bojové činnosti mohl vydat jen někdo, kdo zradil vlast. Protože si říkal: Toto není možný, republika byla vojensky napadena a někdo tady vydá rozkaz se nebránit, to už jsme zažili v osmatřicátém s Mnichovem a tak dál. To je jeden velmi vážný motiv, vlastně jediný, který vysvětluje ten jeho, ono technicky řečeno je to úlet,“ usmívá se Jan Schneider.

Byl za odletem zpravodajský úkol?

Podle některých pozdějších indicií existují domněnky, že Vladimír Chadalík ve skutečnosti plnil zpravodajský úkol. Jednak zmíněné telefonáty před odletem, nebo fakt, že neemigroval, ale záhy se vrátil: „Členy vlády se mu kontaktovat nepodařilo, dozvěděl se, že žádná exilová vláda nebude a odjel domů a 31. srpna už byl v Havlíčkově Brodě. Byl však přeložen, pak postupně byl degradován, byla mu odebrána vyznamenání a v roce 1969 byl podmínečně odsouzen,“ dodává Jan Schneider. Další odsouzení, tentokrát už nepodmíněné na tři a půl roku přišlo v polovině sedmdesátých let, kdy Vladimír Chadalík strávil ve vězení dva roky.

Vladimír Chadalík do smrti neřekl nikomu, ani své ženě, proč odletěl. Skončil v manuálních profesích, později vážně onemocněl a v roce 1987 zemřel. Nedožil se tedy ani politických a společenských změn o dva roky později, ani toho, když v dubnu roku 1992 získal svou pověst zpátky, uzavírá Jan Schneider: „Plná morální a profesionální rehabilitace pana plukovníka proběhla záhy, byly mu vráceny hodnosti i vyznamenání a byl dokonce povýšen do plukovnické hodnosti.“