Obyčtovský kostel od Santiniho připomíná želvu

8. září 2017

Barokní architekt Jan Blažej Santini-Aichel zanechal spousty staveb, které udivují svou dokonalou geometrií a číselnou symbolikou. Vedle nejslavnějších kostelů, jako je Zelená hora, kláštery v Želivě či Kladrubech nebo chrámu v Kutné Hoře je to i kostel Navštívení Panny Marie v Obyčtově nedaleko Žďáru nad Sázavou. Přestože historické prameny nedokládají s určitostí, že se jedná o Santiniho návrh, stavba nese tak výrazné rysy shodné s ostatní Santiniho architekturou, že jsou si odborníci jisti.

Kostel byl vysvěcen až v roce 1735, tedy 12 let po architektově smrti, ale o výstavbu se postaral jeho přítel, opat žďárského kláštera Václav Vejmluva. S kostelem na Zelené hoře má společného ještě něco, říká obyčtovský farář František Koukal: „Když kostel na Zelené hoře vyhořel, mysleli si tenkrát, že se bude muset zbourat, a začali rozdávat mobiliář. Lavice jsou třeba v Jámách v kostele, varhany jsou v Radešínské Svratce a my jsme sem dostali kazatelnu. Ta kazatelna je tady pěkná, zachovaná, protože sem do kostela nikdy neteklo.“ Kazatelnu v zeleném a hnědém dřevě zdobí na boku i motiv házení Jana Nepomuckého do Vltavy.

V Obyčtově mají i další památku spojenou se Žďárem nad Sázavou. „Když vejdete do kláštera, tak vpravo v první polovině kostela od vchodu je oltář, kde je studniční Madona. Tato soška Panny Marie je sice jen kopie, ale je důležitá, protože zdůrazňuje, že tady je 800 let staré poutní místo,“ vysvětluje František Koukal. Chválí také štukovou výzdobu kostela, varhany opravené v roce 2011 i samotnou klenbu kostela, která připomíná želví krunýř.

Želva byla přes sto let bez „předních nohou“

Obyčtovský kostel je sice zachovalý, ale ani jemu se v minulosti nevyhnuly stavební úpravy, které jej málem zničily. „V roce 1829 majitel tady toho panství nechal zbourat přední nohy tady té želvy, ani nevíme proč. Jenže ty sloužily zároveň jako opěrné pilíře. Kostel pak byl přes sto let bez těch pilířů a začínal se trhat, klenba by kostel rozbila, kdyby spadla. Rád bych připomněl pana faráře Kadeřábka, který kostel v minulém století zachránil, když nechal ty kapličky znovu postavit,“ vypráví farář.

Uvnitř má hřejivou atmosféru

František Koukal slouží ve zdejším kostele už deset let a nejen díky architektuře se tady cítí doma. Stejné pocity mají i návštěvníci, dodává s úsměvem: „Často lidé, kteří sem přicházejí, třeba jenom turisté, říkají, že kostel má takovou hřejivou atmosféru. A já, pokaždé když do kostela vcházím, tak sem chodím rád, cítím se tady jako doma. Postavili to dobře.“

autor: dak
Spustit audio