Opisování a napovídání se v Americe nebere, vzpomíná imunoložka Blanka Říhová

27. březen 2020

Zatímco u nás se studenti neváhají obrátit na spolužáky s prosbou o nápovědu nebo si připravit před testem do lavice nebo do telefonu tahák, jsou země, kde takové věci neznají. Imunoložka a bývalá ředitelka Mikrobiologického ústavu Akademie věd Blanka Říhová při své cestě na Vysočinu za povídáním se studenty zavzpomínala na svůj studijní pobyt v Americe.

Právě tento přístup se jí tam líbil: „Oni opravdu studují s tím, že studují pro sebe. A takové to opisování a napovídání, to se tam nebere, a dokonce se to považuje za něco velmi nehezkého.“

Aby jí čeští studenti uvěřili, přidává vlastní historku z pobytu na americké univerzitě v osmdesátých letech, kdy měla skládat důležitou zkoušku. Svou kolegyni tehdy vylekala vtipem: „Když se mě ptala, jestli všechno umím, jestli jsem se naučila, tak já takovým tím českým způsobem povídám: něco umím, něco opíšu. A ona se úplně vyděsila a řekla mi: ale tady nesmíš opisovat ani omylem, tady se to bere téměř jako trestný čin, tady si nedá opsat ani manžel s manželkou,“ usmívá se po letech přední česká vědkyně, která zkoušku nakonec udělala.

Blanka Říhová pracovala, vyučovala a přednášela v Americe a v Paříži, byla předsedkyní mikrobiologického ústavu Akademie věd a za svou práci získala mnoho ocenění. Když mluví s dnešními studenty, vysvětluje jim, jak věda funguje, co se vlastně v laboratoři děje, jak se vědecké obory navzájem prolínají, a že se má věda podporovat, aby se mohlo přijít na velký objev. Přesto, že už je léta v penzi, svou práci miluje tak, že do ústavu akademie věd dochází skoro každý den. „Práce mám hodně a mám ji ráda, a protože mi manžel zemřel, tak já to beru jako privilegium, že můžu do ústavu chodit a s těmi lidmi tam být. Pomáhám jim s papírováním, aby ti mladší mohli strávit víc času v laboratoři,“ usmívá se spokojeně.

Ve vědě buď umíte, nebo neumíte, a je jedno, jestli jste muž nebo žena

Mezi mladými vědci je i spousta žen, říká Blanka Říhová: „Máme tam holky z univerzity, dělají diplomové práce, bakalářské práce. Ale myslím si, že současné ženy to mají těžší, než jsme to měly my. A to je ve všem ale. Protože ta náročnost být neustále k dispozici a nevypadnout z toho kolotoče je mnohem větší, než byla v mých letech.“

Na svou mateřskou dovolenou vzpomíná s láskou, byla tehdy doma se dvěma dětmi pět let, což by si dnešní vědkyně dovolit nemohly. I tehdy byl pro ni ale návrat náročný: „Ten první rok jsem nevěděla, co dřív. Děti byly malé, takže jsem skončila v práci, nemohla jsem si dovolit tam zůstat dlouho, honem domů, uvařit večeře a tak. Měla jsem pocit naprostého vyčerpání. Ale mně nikdy nikdo nedal najevo, že jsem žena, takže něco neumím nebo že jsem na něco méně šikovná. To se mi nikdy nestalo, já myslím, že ve vědě buď umíte, nebo neumíte,“ uzavírá povídání pro studenty imunoložka Blanka Říhová.

autor: dak
Spustit audio