Placku na středověký způsob vyrobíte i bez vajec a kvasnic. Nejlepší je pečená na otevřeném ohni

20. říjen 2016

Dovedete si představit dobu, kdy jste si nemohli skočit do obchodu pro pytlík mouky, a neexistoval plynový sporák? Hospodyňky mlely zrní ručně, pro vodu chodily k prameni a musely umět rozdělat oheň. Za obyčejnou plackou pak byl pořádný kus práce. Není nad to jednou si to zkusit.

„Tohle je žernov. V podstatě vidíte ruční mlýnek na obilí. Jde o to, že máme dva kameny, ten spodní se jmenuje ležák, ten horní běhoun,“ archeolog Pavel Macků vysvětluje, jak kdysi ve třináctém století začínalo každé pečení. Se skupinkou nadšených příchozích stojíme na zahradě Národního památkového ústavu v Telči. Všichni se těšíme, že nahlédneme pod pokličku experimentální archeologie. V praxi si vyzkoušíme, co historici a archeologové vypátrali. „Co vás dnes čeká? Melete si mouku, takže si zkusíte vytvořit tu jednoduchou placku,“ říká Pavel Macků.

Mletí mouky na ručním kamenném mlýnku je náročné na čas i energii

Do mletí mouky se zapojujeme všichni. Meleme pšenici. Zrní sypeme do otvoru v horním mlecím kameni a pak už jen točíme a točíme. Zpočátku vypadává téměř neporušené zrní. Je třeba ho opakovaně přemílat a prosívat. I tak je náš konečný výrobek podobný spíš hrubé celozrnné mouce.

Zázvor byl v české kuchyni oblíbený. Teď se pomalu vrací

Po hodině mletí se skupina přesouvá ke kuchyňskému stolu. Na něm jsou připravené misky se vším, co měly tehdejší telečské hospodyňky k dispozici k ochucování. Je tu sůl, majoránka, kmín, tymián, kopr, ale i zázvor, křen, smažená cibulka, česnek a exotičtější druhy koření, jako je skořice, hřebíček a badyán. Ty se do Telče dostaly z Itálie a samozřejmě nebyly v každé domácnosti. Ze sladkých pochutin jsou tu sušené rozinky, brusinky, oříšky a povidla. To všechno máme k dispozici.

Mletí obilí

Placka je jen z mouky a vody. Přísad bylo i ve třináctém století dost

Základem je samozřejmě těsto. „V podstatě si vezmete mouku, přidáte trochu vody a vytvoříte si kejdičku,“ říká Pavel Macků a ukazuje nám, jak na to. „Důležité je předem si rozmyslet, jestli budete chtít placku slanou nebo sladkou,“ dodává. „Jednu dělám slanou, jednu sladkou, takže mouka, voda, rozinky, oříšky a brusinky, a teď hňácám a hňácám,“ směje se paní Jana, která na kurz přijela z Prahy.

Placka je nejlepší pečená na otevřeném ohni, ale zvládnete ji i doma v troubě

Hotové placičky si kuchtíci odnášejí na zahradu k ohništi, na kterém se už chvíli rozpaluje železný plát. Placka je za chvilku hotová a chutná výborně. Pečená na ohni je určitě nejlepší, ale je možné se do takového vaření pustit i v domácích podmínkách. „Můžete ji upéct v troubě, na plotýnce nebo na pánvi a k sehnání jsou i ruční mlýnky,“ radí Naďa Rezková – Přibylová z národního památkového ústavu.

Staré nádobí
Spustit audio