Pod pumpu a odvšivit

30. září 2014

„Znejmilejší Václave, jak vidíš, vydržel jsem všechno, vycediv na dva litry krve pro naši vlast, hlava to vydržela,“ napsal svému příteli Václavu Jíchovi novoměstský malíř Karel Němec o svém zranění ve válce. Podobných vzpomínek na 1. světovou válku se dochovalo v písemné či ústní podobě velké množství a dodnes jsou cenným svědectvím o každodenním válečném životě.

Možná jste ve svém rodinném archivu také objevili zažloutlou fotografii mladého muže v uniformě. A možná jste také zatoužili dozvědět se něco víc o tomto vojákovi, který byl vaším příbuzným. Dá se říci, že každý z našich dědů či pradědů měl co do činění s do té doby největším válečným konfliktem moderní doby. Řada osudů je zaznamenána v denících, některé vyšly v knižní podobě, další jsou zachyceny v uměleckých dílech a velká část se v rodinách předává ústím podání. V souvislosti se stým výročím vypuknutí válečného konfliktu se na řadě míst konají různé výstavy dobových předmětů a dokumentů. Z nich pak můžeme vyčíst něco o běžném životě na frontě i ve vnitrozemí.

Ve Velkém Meziříčí vystavují několik přikázání, které za války nabádaly k šetrnosti. Najdete tu také komiks, jehož autor na dvanácti obrázcích popisuje svoje působení na frontě. V Telči jsou zase k vidění dobové fotografie z místních lazaretů a je tu také unikátní uniforma příslušníka legií ve Francii. Společnou výstavu chystají také třebíčské Muzeum Vysočiny ve spolupráci s archivem a knihovnou – výstava proběhne v příštím roce, ale už dnes se scházejí zajímavé příběhy. Jeden z nich mi vyprávěl Stanislav Koláčný z Kuroslep. Je o jeho dědečkovi Janu Křečkovi. Z italské fronty se po skončení války domů vracel téměř dva roky, a když se doma objevil ve dveřích, jeho maminka ho nemohla poznat. Nejdřív ho proto vykázala na dvůr pod pumpu, aby se umyl a odvšivil. Teprve po této očistě poznala svého syna.

autor: Petr Hladík
Spustit audio