První video z Národní v Jihlavě promítali herci Horáckého divadla

25. listopad 2014

Sametovou revoluci začali studenti a hned se k nim přidali umělci. Důležitá rozhodnutí padala na jevištích divadel a divadelních klubů. To ale mluvíme o dění v Praze. Připojili se i regionální umělci? Horácké divadlo v Jihlavě každopádně.

Herci po celé republice se znají a tak se informace o dění na Národní třídě v Praze v osudný pátek 17. listopadu rozlétaly takřka okamžitě. „Volal mi jeden můj známý, jestli vůbec vím, co se děje. Pak jsme se v divadle nějak sešli a už to jelo,“ vzpomíná herečka Horáckého divadla Taťána Schottnerová. „Tenkrát sem přijela Evička Snášelová z Prahy, oči navrch hlavy, co se tam dělo. Přivezla tu nahrávku,“ přidává se herec Josef Kundera. „Na to konto tam dali naši technici video a promítali to lidem, aby vůbec věděli, co se v tý Praze stalo,“ vzpomíná Josef Kundera na první revoluční dny, které strávili v mrazu na vrátnici divadla v Komenského ulici.

Shodou okolností tehdy na podzim začínala rozsáhlá rekonstrukce Horáckého divadla a herci se se svými představeními přestěhovali do divadla Na Kopečku. „Místo představení se besedovalo s diváky, co bude dál a jak se k tomu postavit,“ říká Josef Kundera. I to byl způsob šíření informací do dalších obcí. Už tehdy totiž Horácké divadlo sváželo diváky autobusy ze širokého okolí. „Já si pamatuju, že jsme jeli na zájezd do Velkého Meziříčí. Tam nám telefonovali, že nemáme vůbec vykládat, že herci nebudou hrát, vyjdou ven a budou si s lidma povídat,“ vzpomíná technik Jiří Kašík.

A co se změnilo přímo v divadle? Přišel nový ředitel, uvolnila se cenzura a herci hráli dál. Jen tak nějak svobodněji.

Spustit audio